I po čtyřicítce můžeme potkat toho pravého

Když je nám dvacet, je tolik možností, kde potkat chlapa k světu! Po čtyřicítce už to jde hůř. Proč? Protože ubývá příležitostí a jsme o dost náročnější.

Jsme samy. Ať už rozvedené, vdovy nebo jen po rozchodu s partnerem. Děti už jsou z domova pryč a nám se osamělost začíná zajídat. Ve skrytu duše doufáme, že ještě najdeme toho pravého. Jenže léta běží – a nikdo na obzoru. Možná si za to můžeme tak trochu samy.

Víme, co chceme?

S rostoucím věkem a přibývajícími zkušenostmi nároky na potenciálního partnera po našem boku stoupají. Důležité je si sama v sobě uvědomit, co chci: přítele do společnosti a na hezké chvilky, který si pak půjde domů, protože už jsem zvyklá na své soukromí a nemíním se v něm omezovat? Nebo partnera se vším všudy, protože se už nechci vracet do prázdných stěn, kde na mě všechno padá? Jasně, že se může stát, že z pouhého „hodinového“ přítele se může vyklubat muž vašich snů, jemuž nakonec budete ráda vařit večeře a ráda zase naběhnete do plnohodnotného vztahu. Ale co si budeme namlouvat, žijeme-li už delší čas samy, jsme zvyklé na svoje pohodlí. Klidně nám postačí pocit, že někoho máme, a nemusíme s ním přitom sdílet každodenní stůl i lože.

Hledání jehly v kupce sena

Zatímco v mládí nás na druhém pohlaví láká spíš jeho zjev, sexuální „chemie“ a úspěšnost, jak jdou léta, náš hodnotový žebříček se mění. Časem totiž zjistíme, že nejdůležitější je, abychom si spolu měli o čem povídat a byli si vzájemně spolehlivou oporou. A abychom spolu mohli trávit volný čas ne formou “obětování se“ vkusu druhého, ale měli alespoň jeden společný koníček, kterému se budeme se stejnou chutí věnovat. Dobře totiž ze zkušeností víme, že zamilovanost pomine, a pak můžeme zjistit, že nás s partnerem vlastně nic dalšího nespojovalo. A tuhle chybu už nechceme opakovat. Už nechceme muže, s nímž se budeme nudit. A to je možná jeden z důvodů, proč zůstáváme i přes naše odhodlání se seznámit samy. Chceme totiž něco, co není tak lehké najít. Jednak proto, že většina mužů je v našem věku zadaná, a pak je to právě naše náročnost, protože víc než po „sexuální souhře“ toužíme po „splynutí duší“.

Kde se seznámit?

Všude, kde jste, radí odborníci. Což se ovšem jednoduše řekne, ale hůř provede. Podle průzkumů se nejčastěji lidé seznamují přes společné známé (32 %), v zaměstnání nebo ve škole (17 %), při kulturních akcích (14 %), sportu (11 %). Nicméně to platí především o mladých lidech. Náš okruh známých už málokdy přijme někoho nového, protože si vzájemně stačíme. V zaměstnání jsme ostražité, protože už máme méně odvahy. Dobře víme, že platí: co je v domě, není pro mě, a bývají z toho mnohdy jenom problémy. Do divadel chodíme s kámoškami po boku a ke sportovnímu vyžití nám postačí aerobik, kam moc pánů nechodí.

A co seznamky, ptáte se? No proč ne? Zkusit se to může, ale oddělit zrno od plev dá práci. Zlato, které se zatřpytí v inzerátu, může být kočičí. Zvláště v případě, pokud nemáte hluboko do kapsy a pojem finanční nouze vám nic neříká. To se pak na vás nalepí i podvodníci, kteří umí tak krásně lhát… Tak co je teda nejlepší, když nechceme hodit flintu do žita a na mužskou společnost rezignovat? Náhoda. Stačí mít oči otevřené a věřit, že to přijde. V tramvaji, v autoservisu, při turistice. Zkrátka kdekoliv. A možná ve chvíli, kdy to vůbec nebudete čekat.

Preventivní program proti samotě

1. Neseďme doma, tam za námi nikdo nový nepřijde.

2. Čím víc přátel, tím větší šance, že nás seznámí se svými známými. Třeba na nějakém večírku.

3.  Odložme knížku nebo pletací jehlice a začněme se věnovat jiným, více  „společenským“ koníčkům.  Jednak to nastartuje naši aktivitu, a když se tam potkáme se sympatickým pánem, odpadne výše zmíněná hrozba společné nudy.

4. Dbejme na to, jak vypadáme. I s odpadkovým košem v ruce můžeme potkat toho pravého.

5. Nestavějme si vzdušné zámky, že na nás ještě někde čeká princ na bílém koni. Nikdo není dokonalý, ani my. Když bude fungovat to hlavní, drobné nedostatky bychom měly tolerovat. Jsme přece už ženy s nadhledem a nad nepodstatnosti se dovedeme povznést.

eh