Jak se staráte o své srdce a cévy?

Komplexní kardiovaskulární centrum pro dospělé pacienty je jednou z nejmladších klinik v motolské nemocnici, v současné podobě byla založena v roce 2004. Přednosta Kardiologické kliniky UK 2. LF a FN Motol prof. MUDr. Josef Veselka, CSc. nám nejen představil své pracoviště, ale především apeloval na to, abychom pečovali o své srdce a cévy.

Můžete na úvod Kardiologickou kliniku čtenářům představit?

Název není zcela přesný, protože klinika se nezabývá jen onemocněními srdce, ale celého cévního systému. Nejčastějším onemocněním, kterým trpí vysoké procento populace, je ateroskleróza, tedy zužování tepen. Tím trpí všechny cévy v těle a vytrhávat z této problematiky srdce by bylo nepraktické. My máme štěstí, že na klinice vedle sebe pracují radiolog, angiolog, kardiolog, intenzivista, tedy celé spektrum specialistů, kteří dohromady tvoří tým schopný poskytnout pacientovi péči „od hlavy až k patě“. Navíc máme velmi úzkou vazbu na kardiochirurgii. Pro pacienta je takový model péče optimální a i lékaři mnohem snáze komunikují na jednou pracovišti, než kdyby pouze docházeli konzultovat jednotlivé problémy na jiné kliniky.

Jak vedle sebe funguje moderní kardiologie a kardiochirurgie?

Kardiologie se primárně odštěpila od interny, stejně jako kardiochirurgie od chirurgie. Oba obory se ovšem rozvíjejí, takže mezi kardiology najdete dnes typické preventisty a epidemiology, kteří málo léčí, více diagnostikují a hovoří o populačních rizicích. Stejně tak v oboru najdete lékaře, kteří pracují převážně na katetrizačním sále, kde v rámci moderní intervenční kardiologie jsme schopni implantovat do srdce chlopeň, uzavírat otvory mezi srdečními oddíly, intervenovat na periferních tepnách. Vrcholem sbližování kardiologie a kardiochirurgie je výkon, který jsme provedli v loňském roce. Kardichirurg otevřel hrudník a aortu a my jsme katetrizační technikou implantovali chlopeň. Pacient nemohl podstoupit kardiochirurgický výkon, ale jiný přístup také nebyl možný, protože měl tepny ateroskleroticky uzavřené. Dnes platí, že kardiochirurgie se snaží být co nejméně invazivní, zatímco intervenční kardiologie spektrum svých výkonů stále rozšiřuje. Pacient si logicky vždycky vybere raději méně invazivní, méně bolestivý a rychlejší kardiologický zákrok před operací. Pokud ovšem není jiné cesty, pak samozřejmě přichází ke slovu kardiochirurg.

Nejčastějšími pacienty vaší kliniky jsou adepti na katetrizační zákrok?

Rozhodně to nejsou naši jediní pacienti, my se snažíme rozvíjet komplexní kardiologickou problematiku. Pokud nahlédnete do naší publikační činnosti, najdete tam monografii o nestabilní angině pectoris, chlopenní vady, kardiomyopatie. Ani jedna z monografií není o intervenční kardiologii. Co je pro nás typičtější, je hledání nových cest. Pomáhá nám k tomu jednak registr informací o pacientech, jednak praxe, kterou na klinice provádíme a právě ona možnost spolupráce jednotlivých specializací v úzkém kolektivu kliniky i v širším kontextu celé nemocnice.

Jaká je dnes perspektiva nemocných s aterosklerózou?

Bohužel obecně stále velmi málo funguje vědomí, že každý druhý člověk dnes umírá na kardiovaskulární chorobu, každý třetí na infarkt myokardu. To víme desítky let a stejně dlouho víme, jaké jsou hlavní rizikové faktory. Přesto se nám jako populaci nedaří zásadním způsobem tato fakta ovlivnit. Je to zarážející. Kardiologie stále nemá takovou vážnost ve společnosti, jakou by si z tohoto pohledu zasloužila. Perspektivy pacientů jsou přitom naprosto nepoměřitelné obdobím před dvaceti lety. V roce 1992 bylo v celém Československu provedeno 660 intervenčních zákroků, dnes jich jen v České republice děláme přes dvacet tisíc ročně. Nesmírně se rozšířilo spektrum léků, které potlačují aterosklerózu a její rozvoj, přitom jsou dostupné pro každého pacienta. V tomto směru jsou pacienti dnes zajištěni výborně. Co ovšem nefunguje dobře, je kardiovaskulární prevence. My bychom potřebovali, aby každý člověk plně vstřebal informaci, že cholesterol má mít takovou a takovou hladinu, že stoprocentně se nemá kouřit, že lidé trpí diabetem převážně kvůli obezitě, nedostatku aktivního pohybu a příliš vysokému energetickému příjmu vzhledem k jeho výdeji. Bohužel tato informovanost a aktivizace málo funguje dokonce i v rehabilitačních programech pro ty, kdo již trpí aterosklerózou. Lázeňská péče má minimální efekt. Na druhou stranu existují jednoznačná data o tom, že nemocným s rozvinutou ischemickou chorobou srdeční pomáhají pohybové aktivity, ale přitom podpora těchto aktivit je zanedbávaná.

Jak by takové pohybové aktivity měly vypadat?

To je samozřejmě individuální, ale zhruba je možno říci, že lidé již rozvinutou ischemickou chorobou srdeční, kteří nejsou příliš rizikoví, by se měli věnovat pohybové aktivitě s vysokou tepovou frekvencí tři až pět hodin týdně. Mohou se věnovat například pomalému běhu, cyklistice, plavání. Rizikovějším pacientům by pak měl být individuálně doporučován pohybový režim – to ale bohužel příliš nefunguje. Přitom toto samo o sobě může mít velký terapeutický efekt. Nejsem ale přesvědčen, že by toto měly řešit pojišťovny nějakými hrazenými programy, že bychom to všichni měli platit ze svých daní. Spíš si myslím, že nás čeká prudký rozvoj této preventivní medicíny. Pro každého, kdo přemýšlí o svém zdravotním stavu, to totiž bude velmi zajímavá věc, protože toto je směr k dlouhověkosti. Princip úpravy životního stylu – nastavení pohybových aktivit, jídelníčku, odbourání zlozvyku kouření, zmírnění stresu – neumí většina lidí zvládnout bez odborného nasměrování. Přitom tam je cesta, jak se nedostat mezi onu polovinu populace, která předčasně umírá na kardiovaskulární onemocnění.

Gabriela Koulová, Motol in

Foto: Jaromír Morávek, FN v Motole