Jak vypadá pravý valašský masopust?

Valašsko patří mezi oblíbené kraje se svérázným kouzlem. Není mnoho podobných oblastí, o kterých mají lidé z celé republiky tak jasnou představu. Jedná se o region se silnými tradicemi, snad proto tak důvěrně známý i daleko za svými hranicemi svoji krásnou přírodou pocukrovanou starými roubenkami, v nichž pohostinní lidé servírují s láskou svou slivovici, frgály a klobásky.

Tradice mají svůj hluboký význam zakořeněný v historii, a proto bychom na ně neměli zapomínat. Jsou také příležitostí k setkání s rodinou a přáteli, nejlépe u prostřeného stolu plného kvalitních dobrot. Masopustní období k tomu dávalo a dává tu nejlepší příležitost. Masopust – vstupní období nového roku – lze  charakterizovat právě jako čas veselosti, zábavy, kdy výjimečně neplatily předpisy o chování, období požitků a hodokvasů, čas spojený s pojídáním tučného masa a koblih zlátnoucích v oleji. Nejveselejší údobí v roce oslavující elementy Slunce, plodnosti a síly. Masopust začínal po svátku Tří králů, tedy 7. ledna, a končil pohyblivou Popeleční středou, počátkem křesťanského velikonočního půstu. Proto se významní výrobci kraje spojili a nabízejí ucelený pohled na slavnosti, které lidi stmelovaly od nepaměti a připomínaly jim jejich vlastní kořeny. Masokombinát Krásno, Mlékárny Valašské Meziříčí a likérka RUDOLF JELÍNEK tak činí nejenom prostřednictvím svých produktů – speciální masopustní klobásky, tradičních kysaných mléčných výrobků stále zachovávající staré receptury  a používající kvalitní suroviny, a slivovice ze švestek z vlastních sadů, ale i řadou dalších aktivit. Jako například nově otevřeným Muzeem Řeznictví ve Valašském Meziříčí nebo návštěvnickým centrem Distillery Land včetně muzea palírenství ve Vizovicích. 

 Na začátek vepřové se zelím

Generální zkouškou na masopust býval čtvrtek, který předcházel masopustní neděli. Říkalo se mu Tučný čtvrtek, někdy taky zkráceně „tučňák“, a mnohdy se před ním konala zabijačka. Tradičně se v tento den podávala k obědu vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, která se zapíjela džbánem dobrého piva. Pěkná porce masa na talíři měla zajistit sílu a hojnost po celý rok. Pořádný oběd se podával také o hlavním masopustním dni – v neděli. U stolu se ale nevysedávalo nijak dlouho, protože po jídle všichni spěchali k muzice. V zábavě a tanci pokračovali lidé i během pondělí. To hlavní přišlo v úterý, kdy zároveň s úderem půlnoci veškeré veselí skončilo.

 Bez dobrého jídla by nebyl masopust

O masopustu měly hospodyně plné ruce práce. O maso nebyla nouze, protože se předtím často konaly zabijačky. S oblibou se proto o masopustu slavily i svatby, ze kterých měla podle pověry vzejít trvalá manželství. Kromě zabijačkových pochoutek mířily na stůl také škvarkové placky, vdolky, trdelníky, šišky nebo frgály. Důležitou masopustní pochoutkou byly koblihy smažené na másle a plněné povidly nebo mletým mákem. Z koblihového těsta se připravovaly boží milosti bez náplně, hojně sypané cukrem. Ráno na Popeleční středu lidé ještě snídali mastné rohlíky s kávou, ale oběd byl již postní, tedy bezmasý.

Nejstarší záznamy o masopustním veselí v Čechách a na Moravě pocházejí ze 13. století, oslavy mají ale svůj původ pravděpodobně již v předkřesťanských dobách. Lidé slavili slunovrat převlečení za nejrůznější zvířata, která představovala sílu a plodnost potřebné při nadcházejícím jaru.