Jakým partnerem bude rozmazlený jedináček?

Vždycky mě pobaví nějaký nový výzkum v oblasti rodinných a partnerských vztahů. Většinou totiž jen potvrdí to, co už dávno víme. Tak třeba teď američtí vědci z univerzity v Ohiu po 30 letech zkoumání vydali prohlášení, že dětem prospívá, když mají víc sourozenců a vícehlavé rodiny jsou pevnější. To je ale novinka, že?

Tito vědátoři zjistili, že vyrůstat ve velké rodině znamená neustále vyjednávat (kdo vynese koš, půjde se psem, jaký program se naladí v televizi), zvažovat názory ostatních, naučit se mluvit o problémech. Čím více sourozenců člověk má, tím více má příležitostí si podobné schopnosti vypěstovat.  Pokud jsme od dětství zvyklí se umět pohádat, ale i argumentovat, lehčeji se pak v manželství umíme přenést přes každodenní starosti a jen tak něco nás nerozhodí.

Zkrátka jinými slovy -  rozmazlení jedináčci, kteří se s nikým nemuseli v dětství dělit o přízeň rodičů a „svoje místo na rodinném slunci“, mají většinou později větší problémy s uměním kompromisu. A co jiného než právě tohle umění je zapotřebí pro kvalitní dlouhodobý partnerský vztah. Jedináčci – a těch je bohužel v dnešní době nejvíc – jsou tak pro svůj budoucí rodinný život tak trochu handicapovaní. O to víc, když jejich rodiče vyznávají módní (ne)výchovný model kultu dítěte.

Jana Grohová

Ilustrační foto: SXC.hu