Konina v lasagních je ještě slabý čajíček

Další aféra kolem toho, co jíme. Ale co toho teprve ještě nevíme! Není týdne, abychom se nedozvěděli nějakou chuťovčičku, po které se nám při představě, že jsme ji pozřeli, opožděně zvedne žaludek. A tak jsem si s vděčností vzpomněla na staré dobré polotovary….

Moje maminka nikdy nekupovala nic v obchodech s takzvanými polotovary. A to byly prosím pěkně třeba obalené řízky, hotové karbanátky, hotové knedlíky atd. Prostě služba hospodyním, aby si urychlily po zaměstnání práci s večeří. „Bůh ví, co do toho dávají,“ ohrnovala nad tímto čerstvým (tehdy se nic nezmrazovalo) potravinovým sortimentem z českých zdrojů maminka nos. Co by asi dneska řekla na to, co si prodejci dovolí dát do regálů, aniž víme, kdo ty nechutnosti vyrobil!  Řekla by to stejné jako kdysi: „ Vidíš, není nad to, co si uvaříš ve vlastní kuchyni.“ A hotovým zmrazeným pokrmům by se vyhýbala obloukem. Ani já dnes zamrazené „rychlopokrmy“ zásadně nekupuju, takže koninu jsem zcela jistě nepozřela. Jenže nebezpečí na nás číhá i jinde. Proto chodím pro čerstvé maso jen ke svému řezníkovi, pro pečivo jen do své pekárny a mléčné výrobky kupuju zásadně od českých či moravských výrobců. Jistě  - není to samospasitelné, protože jen z těchto potravin člověk živ není - ale jakékoliv pytlíkové a zmrazené hotovky ignoruju. Snažím se prostě vařit z čerstvých surovin, kde je aspoň jakás takás naděje, že nejsou závadné nebo šizené náhražkami.  Stejně jako moje maminka kdysi…

Eva Houserová

Foto: SXC.hu