Kosmetika testovaná na zvířatech aneb jedna velká fáma

Sešli jsme se s doktorkou Dagmar Jírovou, šéfkou Národního referenčního centra pro kosmetiku, které je součástí Státního zdravotního ústavu a zeptali jsme se, jak se vlastně dnes testuje kosmetika a kosmetické suroviny.

Hotové kosmetické prostředky se v ČR na zvířatech netestují více jak 40 let. V jiných evropských zemích se na zvířatech již desítky let také netestuje, přestože závaznou legislativou je v EU zákaz testů na zvířatech uložen až od roku 2003. Kromě toho i z vědeckého hlediska výsledek testů na zvířeti má velmi omezenou vypovídací hodnotu pro člověka. Navíc, pokud známe toxikologické údaje o jednotlivých ingrediencích, které jsou ve výrobku obsaženy, tak dovedeme spolehlivě předpokládat, jestli konečný výrobek bude nebo nebude mít nějaké negativní vlastnosti. Pokud z toxikologických údajů lze vyvodit, že jednotlivé suroviny jsou bezproblémové, můžeme výrobek rovnou testovat expozicí u člověka. Testy na zvířatech u výrobků, které jsou určeny pro člověka, nemají praktický význam.

A jak je to se surovinami pro kosmetickou výrobu?

Suroviny pro kosmetické výrobky mají status chemických látek a jako takové se nepoužívají pouze do kosmetických výrobků. Většina z nich se používá i jako součást chemických přípravků jako jsou například prášky na praní, bytová chemie, čisticí prostředky, ale najdeme je i v léčivech, čili u těchto jednotlivých ingrediencí je potřeba znát jejích tzv. toxikologický profil.

 Jak se dnes vlastně kosmetické suroviny testují, když ne na zvířatech?

V současné době se pro zkoušení místní snášenlivosti u finálního výrobku, ale i u chemických látek pro kůži a pro oko, využívají takzvané alternativní metody in vitro tzn. ve zkumavce. Alternativní se nazývají proto, že představují alternativu k pokusům na zvířatech. Jsou to metody, které mají stejnou vypovídací hodnotu jako kdysi pokusy na zvířatech a navíc vesměs využívají buněčné linie odvozené od buněk lidského původu. Jsou plně úředně validovány, což znamená, že je ověřena jejich vypovídací schopnost a jsou součástí právního řádu v Evropské unii. Využívají se např. takzvané trojrozměrné modely rekonstruované lidské epidermis, tedy pokožky anebo kůže v plné tloušťce.Snášenlivost pro lidskou kůži se na nich dá zkoušet pro různé výrobky, nejen pro kosmetiku, ale i textilní výrobky, hračky, výrobky určené pro děti a podobně. Velkou výhodou je to, že modely obsahují buňky lidského původu, tedy dá se říci, že vlastně testujeme na lidech. Tento test je významný především pro situace, když testujeme látky, o kterých vůbec nic nevíme a mohou mít leptavé vlastnosti. Nemusíme tedy testovat na zvířeti nebo na člověku a riskovat nevratné poškození zdraví , ale nejprve si můžeme ověřit snášenlivost pro kůži na tomto trojrozměrném modelu kůže. Pokud test dopadne dobře, tak můžeme látku aplikovat přímo na člověka.

Je tedy vůbec možné vyrobit kosmetiku, o které by se dalo říct, že vůbec nebyla testována na zvířatech?

Takových výrobků z oblasti přírodní kosmetiky je hodně. Existují výrobky, které využívají přírodní suroviny, např. rostlinné oleje, které jsou používány ke kosmetickým i jiným účelům desítky let. Není třeba zkoušet například toxikologické vlastnosti olivového nebo mandlového oleje, když se používá v potravinářství i kosmetice tisíce let. Je tedy možné vyrobit kosmetický výrobek, o kterém se dá říci, že jeho složky nebyly nikdy testovány na zvířatech. A pokud takový je, tak teprve potom smí hrdě hlásit na obale, že nebyl testován na zvířatech. V rámci závazné legislativy EU pro kosmetické prostředky je povoleno uvádět na obalech, že výrobek nebyl testován na zvířatech pouze tehdy, když nejen výrobek, ale ani žádná z jeho složek NIKDY nebyla testována na zvířatech, a to ani nikdy v minulosti. A výrobce je povinen si ověřit údaje o určité surovině u dodavatele surovin, případně hledáním v literatuře atd.

 A jak je to tedy s certifikáty, které zaručují, že výrobek nebyl testován na zvířatech?

Tyto certifikáty vesměs vydávají různé nevládní organizace podle svých vlastních pravidel. Většinou nemohou vydat ověřené potvrzení, že výrobek splňuje požadavky závazné legislativy pro tvrzení, že nebyl testován na zvířatech, neboť nemají k dispozici dostatek odborných dokladů. Certifikátu proto neříkají  ,,prohlášení, že výrobek nebyl testován na zvířatech“, ale nazývají jej "Humane cosmetics standard", který vyjadřuje spíše postoj výrobní firmy ke zkouškám na zvířatech. De facto tímto podněcují firmy, aby se přihlásily ke strategii, že budou používat jen ingredience, které nebyly testovány na zvířatech. Součástí strategie je i písemná smlouva o finanční podpoře na činnosti těchto organizací, kterým Humane cosmetics standard udělí.

 Když tedy někdo má certifikát, že surovina nebyla testována na zvířatech, opravdu to tedy znamená, že NIKDY testována nebyla?

Společnosti, které tyto certifikace vydávají, mají různá kritéria pro jeho udělení. Certifikáty nemají nic společného se závaznou legislativou pro kosmetické výrobky. Jde plně o oblast dobrovolné certifikace. Pokud chce mít firma certifikát od takové organizace, tak musí naplnit zcela privátní kritéria, která mohou být jakákoliv. Povinností bývá zaplatit za certifikaci určité poplatky a naplnit zcela privátní požadavky nebo podat prohlášení , že výrobek nebyl testován na zvířatech - ALE POZOR, ne nikdy, ale většinou až od určitého roku. Zákazník je většinou laik a není informován, že v EU se vůbec nesmí již od roku 2003 kosmetika testovat na zvířatech. Laik nerozliší podmínky, že výrobek ani jeho suroviny nesměly být NIKDY testovány nebo nesměly být testovány až po určitém roce.

 Když si firma umístí na obal nápis netestováno na zvířatech, kdo kontroluje, zda-li je to pravda?

Kontroluje to orgán dozoru pro kosmetické prostředky, což je u nás hygienická služba. Ta když uvidí na výrobku toto tvrzení, tak v rámci svého dozorů nad bezpečností a deklaracemi dojde do firmy, nechá si předložit dokumentaci o původu výrobku, kde se vysvětluje původ surovin a jak se údaje dohledávaly. Ale upozorňuji, že pokud má firma certifikaci od nevládních organizací, tak to opravdu neznamená, že tyto podmínky splňuje.

Kolik firem v Čechách toto označení používá?

Pokud jsem správně informována, tak u nás nikdo, protože většina českých firem používá konzervační látky a to jsou látky, které mají určité toxikologické vlastnosti, např. potenciál akutní toxicity, toxicity po opakované dávce, senzibilizace, které dosud nelze ověřovat alternativními metodami bez pokusů na zvířatech. V řadě případů , protože tyto látky se používají i v jiných výrobcích, např. v čistících prostředcích pro domácnost, v léčivech nebo zdravotnických prostředcích po řadu let, se zkoušky na zvířatech provedly třeba před mnoha desítkami let . Ale přestože určitá látka byla tehdy před X lety testována pro jiný účel, např. pro léčiva, tak podle platné závazné legislativy EU uvedená kosmetická firma nemůže na obal napsat ,,netestováno na zvířatech“.

 Proč tedy existují společnosti vydávající certifikace, když prohlášení, že firma netestuje na zvířatech je v legislativě?

 Domnívám se, že většina těchto společností vznikla ještě v době, kdy tento problém ještě zákon neřešil.

Zdroj: www.mujryor.cz