Mami, neříkej mi, co mám dělat

„Kdybys mě byla poslechla!“ "Já ti to říkala!“ To jsou věty, které z matčiných úst dokážou dcery pěkně vytočit. Mají tedy matky radši mlčet a bez komentářů jen pozorovat, jak se dcery „řítí do průšvihu“?

Dcery chtějí být samostatné

Asi nejtěžší zkouškou v životě každé matky je nechat dceru dělat vlastní chyby. Matka si těmito životními etapami prošla dvaceti lety a svoje zkušenosti by dceři ráda předala. Aby jí  zametla cestu před zakopnutím. Ta však tyhle rady nechce slyšet a vede si svou. Dcera pak vypadá nevděčně a matka naopak až moc úzkostlivě nebo panovačně.

Potíž je v tom, že lidé se málokdy dokážou poučit z chyb druhých, nejlépe se totiž učí svými vlastními chybami. Ideální situace by tedy měla vypadat takhle: matka nechá dceru, aby se "spálila", ale je tu pro ni, aby jí pak pomohla průšvih zvládnout.

 Pro matky zůstávají malými holčičkami

Matky budou vždycky svoje dcery vnímat jako ty malé holčičky, které na ně spoléhaly a braly je jako jedinou pravdu a autoritu. Časem ale dcery dospějí, i když to matky mnohdy nechtějí vidět. Problém pak nastává ve chvíli, kdy matky příliš nerespektují názor dcery jako plnohodnotný. Vztah mezi oběma pak zákonitě nefunguje, protože matka dceři zkritizuje volbu partnera, školy, životního stylu atd., což samozřejmě není nikomu milé.

Rozumná matka zůstává rezervovaná a nad věcí. Pokud s volbou dcery nesouhlasí, nemusí ji hned kritizovat. Pokud měla matka pravdu, časem se to ukáže a dcera se přijde k matce poučit. Pokud pravdu neměla - a i to se samozřejmě může stát- bude ráda, že svou rezervovaností předešla konfliktům.

Vztah matky a dcery je však mnohem komplikovanější a leckdy s ním silně bojují obě strany po celý život. Existuje jediná dobrá rada: aby si spolu dokázaly sednout a probrat situaci po „kamarádsku“ jako dvě rovnocenně partnerky. V mnoha případech však jde bohužel jen o nedosažitelný ideál….

Veronika Doskočilová

Foto: SXC.hu