Nitrooční čočky: Standard a nadstandard

Nahrazení přirozené oční čočky umělou patří k zákrokům, jimiž moderní medicína dokáže zlepšit kvalitu lidí se zhoršeným viděním. MUDr. Martin Hložánek vede na Oční klinice dětí a dospělých ve FN v Motole specializovanou ambulanci pro léčbu šedého zákalu, diagnózy, při níž se implantace nitroočních čoček nejčastěji využívá.

Lidí s očními vadami je mnoho, vysoké procento populace trpí krátkozrakostí, dalekozrakostí či astigmatismem. Také katarakta neboli šedý zákal je frekventovaným onemocněním oka. Nejčastěji souvisí s věkem, objevuje se ale i jako vrozená oční vada u dětí, může vzniknout také při metabolických poruchách, například při cukrovce, ale také po úrazech oka nebo při jiných očních onemocněních - glaukomu nebo různých zánětech. Odstranění zakalené oční čočky se provádí již dlouho, po něm však byli nemocní nuceni nosit vysoce dioptrické brýle. Teprve po druhé světové válce začali lékaři hledat způsob, jak původní čočku nahradit. Cesta k dnešnímu úspěchu trvala několik desetiletí, než byl nalezen nejvhodnější metoda kam a jak umělou čočku do oka umístit. Dnes se zákrok provádí jako běžná organismus málo zatěžující operace s minimálními riziky neúspěchu. Na výrobu čoček se používají materiály, které lidské oko dobře přijímá, díky možnostem mikrochirurgie se zákrok podstatně zjednodušil a zkrátil. Implantace nitrooční očky v souvislosti s léčbou šedého zákalu je jedním ze zákroků, při nichž má pacient možnost volby standardních čoček, hrazených pojišťovnou, nebo nadstandardu, na který si musí připlatit. Požádali jsme MUDr. Hložánka, aby našim čtenářům tuto často kladenou otázku vysvětlil.

Je rozdíl při léčbě u dětí a u dospělých?

Základem léčby je operace, při níž se odstraní zkalená čočka. U dospělých se automaticky nahrazuje umělou čočkou, protože naše čočku má určitou dioptrickou hodnotu. Aby tedy pacienti nemuseli nosit silné brýle, je původní čočka nahrazena umělou. U dětí je hlavním specifikem to, že se jim ještě vyvíjí zrak. V návaznosti na operaci tedy neustále sledujeme a stimulujeme oční funkce. Je třeba správné korekce dioptrií, které se v dětském věku vyvíjejí. Navíc u dětí bývají častější komplikace, takže je třeba neustále sledovat, jak se léčba vyvíjí. Léčba u dětí je tedy významně jiná než u dospělých. Abychom zabránili vzniku tupozrakosti, operujeme děti s vrozeným šedým zákalem velice brzo, v pěti až šesti týdnech a sledujeme vývoj jejich zraku. Pokud to dovolují anatomické poměry pacienta, může pak být dítěti implantována umělá čočka třeba v pěti letech, případně později.

Frekventovanější je ale jistě výměna očních čoček u dospělých pacientů…

Operace šedého zákalu se velmi rychle vyvinula do bezpečného zákroku, který není pro oko velkou zátěží. Cílem operace je primárně zlepšit zrakovou ostrost. Pokud tedy najdeme u pacienta vadu na čočce, ale zraková ostrost je dosud zachována, operaci spíše odkládáme. Naprostá většina pacientů po odstranění vlastní čočky dostává implantát. Jen když je oko poškozeno ještě jinou vadou, nelze implantát použít, jde ale jen o výjimečné případy.

Většina pacientů trpí v pozdějším věku zhoršením akomodace čočky, zpravidla se to projevuje zhoršením vidění na blízko. Řeší implantát i tento problém?

Naše čočka zhruba do čtyřicátého roku věku umí zaostřit na dálku a nablízko. V pozdějším věku ovšem tuto schopnost měnit dioptrie postupně ztrácí. Klasický standardní implantát má určitý počet dioptrií a „přeostřovat“ neumí. Pokud operujeme staršího člověka, on už tuto schopnost stejně nemá. To znamená, že po implantaci má nastaven zrak zhruba stejně jako před ní. Problém je to u mladých lidí, kteří mají šedý základ třeba po úrazu. Implantací jim zlepšíme zrakovou ostrost, ale ztrácejí schopnost vidění do blízka.

Dá se to vyřešit nadstandardními čočkami?

Musím upozornit, že žádná čočka neumí plně nahradit funkci mladého zdravého oka. Vždy jde o určitý kompromis. Dá se ovšem nastavit vidění na střední vzdálenost, případně když se operují obě oči, můžeme jedno nastavit víc na dálku a druhé víc na blízko.

Standardní čočku po indikaci k operaci šedého zákalu plně hradí pojišťovna. Jak je to s nadstandardy a v čem jsou lepší než standard?

Klasický implantát je zaostřen na jednu vzdálenost, kterou neumí změnit. Pacienti po implantaci tedy zpravidla nosí brýle na čtení. Jedna kategorie nadstandardních čoček jsou bifokální nebo multifokální čočky. Ty mají speciální optiku, část čočky je zaostřena na dálku a část na blízko. Pořád ovšem tyto čočky nemění svůj tvar, svoji polohu, jen tvarem je dáno, že část světla se láme do ohniska do blízka a část do dálky. Tento implantát zvětšuje nezávislost člověka na brýlích, může přečíst třeba novinový text a zároveň vidí na dálku. Určitým způsobem jde ale zase o kompromis, protože může docházet k mírné ztrátě kontrastní citlivosti. Poměrně nový je nyní čočka polyfokální. Další formou nadstandardních čoček umí korigovat astigmatismus – jde o torické čočky, po jejichž implantaci nemusí člověk nosit brýle na dálku, protože mu koriguje veškerou dioptrickou vadu oka. Při použití standardní čočky, astigmatismus by mu zůstal, takže by stále musel nosit brýle na dálku. V torických multifokálních čočkách jsou obě vlastnosti spojené. Dále jsou čočky asférické, kterém zlepšují kontrastní vidění, čočky se žlutým filtrem, které chrání sítnici před určitým druhem záření, o němž se tvrdí, že způsobuje onemocnění sítnice. Kategorií nadstandardních čoček je tedy několik. Pro každého pacienta tedy vybíráme takovou, která mu může pomoci. Rozhodně to není tak, že pro každého pacienta by byla vhodná libovolná kategorie. Pro některé pacienty dokonce není vhodná žádná z nadstandardních variant.

Jak je to s materiálem, z něhož jsou čočky vyráběny?

Důležité je říci, že u standardních a nadstandardních čoček se materiál neliší. Liší se pouze svými optickými vlastnostmi, které zlepšují pacientovu nezávislost na brýlích.

Stává se, že lidé po čtyřicítce žádají implantát, aniž by trpěli šedým zákalem, prostě proto, aby nemuseli nosit brýle při vetchozrakosti. Jaký je váš názor na tyto více méně kosmetické zákroky?

Vždy je třeba si uvědomit, že implantáty mají výše uvedená omezení. Nikdy nenahradí dvacetileté zdravé oko. Dále je důležité, že každá operace přináší rizika. Přestože implantace nitrooční čočky patří mezi vysoce bezpečné zákroky, vzácně se může stát, že povede k významnému zhoršení zraku. Osobně tyto zákroky na zdravém oku příliš neobhajuji. Dnes pod vlivem reklamy často vzniká dojem, že dokážeme zrak spravit naprosto bezrizikově a tak, že člověk uvidí perfektně na všechny vzdálenosti. Tak tomu ale není a já bych asi váhal někomu takovou operaci doporučit.

Jak vidíte vývoj implantátů do budoucna?

Nezmínil jsme ještě takzvané akomodující čočky, které se snaží nahradit vlastnost přirozené čočky tím, že dokážou měnit dioptrické hodnoty tak, že kopírují její pohyb. Zatím ovšem žádná z akomodujících čoček neumí plně nahradit naši vlastní. V tomto směru tedy stále vývoj postupuje. Změnily se ale především chirurgické postupy. Dnes se dá část operace udělat za pomoci laseru. Takto se zákrok provádí teprve zhruba dva roky, nejsou sním ještě velké zkušenosti a je poměrně drahý, protože laserový přístroj je drahý. Navíc lze provést jen část zákroku, zbytek je prováděn stejně jako dříve. Vývoj ale probíhá dále a je možné, že se postupem času bude operativa posunovat tímto směrem.

Převzato z časopisu Motol in