Olivový olej: Elixír života

V zemích ležících kolem Středozemního moře je prokazatelně výrazně menší počet kardiovaskulárníhoch onemocnění než v ostatních evropských zemích, zvláště u nás. Vysvětlení je podle odborníků třeba hledat v kvalitním olivovém oleji. Bez něj si Italové, Řekové, Francouzi, Španělé svůj oběd snad ani nedokážou připravit, pro nás je láhev olivového oleje bohužel stále snadno postradatelná…

První otázka, která nás jistě v souvislosti s tou informací napadne, bude znít: A proč právě olivový olej? Proč ne jakýkoliv? Vysvětlení známe. Ve srovnání s ostatními oleji obsahuje ten olivový hodně antioxidantů, které jsou považovány za ochranný faktor před srdečními a cévními chorobami. Význam antioxidantů rok od roku roste, přímo úměrně tomu, o kolik více „chemie“ (tedy pesticidů, herbicidů apod.) do sebe anorganicky ošetřováními potravinami dostáváme. Samozřejmě že se na trhu objevuje stále více druhů antioxidantů v podobě tabletek (tzv. doplňků výživy), ale je to s nimi stejné jako s vitaminy: žádná tableta nenahradí přirozený zdroj! Nehledě na ekonomickou stránku věci – když si spočítáte cenu jedné tabletky antioxidantu z lékárny a porovnáte s cenou deci olivového oleje, zjistíte, že i v tomto směru vítězí přírodní zdroj.

Olivový olej má ve srovnání s ostatními oleji také méně kyseliny linolové. Dnes, kdy se všichni snaží omezit konzumaci živočišných tuků, a tak v kuchyni používají více rostlinné oleje, přijímají tak ovšem v potravě víc kyseliny linolové, než je schopno jejich tělo bez problémů zvládnout. Dochází tak k paradoxu, že šetříme organismus menším množstvím živočišných tuků a vzápětí ho zatěžujeme oleji např. slunečnicovými, sójovými atd.

Jistě vás bude zajímat, že pravlast olivovníku leží kdesi v Asii. Podle řeckých bájí darovala olivovník Athéňanům bohyně Athéna. Ve skutečnosti to bylo samozřejmě úplně jinak: Do Řecka olivovník dovezli Féničané, kteří již ve 4. století před naším letopočtem obchodovali s olivovým olejem. Dnes je olivovník pěstován na více místech zeměkoule, avšak suverénně nejvíc ve Středomoří. Může být jak strom, tak i keř (když mu chybí hlavní kmen), což je botanická pozoruhodnost. Výjimečností olivovníku je ale především skutečnost, že se dožívá i několika tisíce let!

Olej se vyrábí z vypeckovaných plodů oliv. Drtí se na kaši, ze které se lisováním získá šťáva. Ta je pak v odstředivce rozdělena na vodu s příměsí dalších látek a na olej. Ten je pak zpracován dál. Nejkvalitnější olej je extra panenský. U nás lidé používají olej do salátů, ale smažit si na něm netroufnou z obavy, že vysoká teplota zničí cenné látky. Což může být pravda. Prostě smažit s olivovým olejem je kumšt, který ne každý ovládá. Proto je lépe držet se varianty používat olivový olej jen do kuchyně za studena. O to více však dbát, aby byl olej skutečně kvalitní!