Pátrání po etiketách: jak poznat kvalitu?

Prodejny poctivých a lokálních potravin vyrůstají jako houby po dešti a velké supermarkety se snaží jejich konkurenci vyrovnávat zdůrazňováním českého původu potravin. Ministerstvo zemědělství nedávno ke všem logům na obalu přidalo další certifikát ověřené kvality. Máte pocit, že je to jen obrovský chaos? Poradíme vám, čeho si všímat a jak se na obalech zorientovat, když hledáte kvalitní potraviny.

Co musí mít výrobek napsáno na obalu

Informace jako je název výrobku, výrobce, trvanlivost nebo složení jsou výrobci povinováni na balených potravinách uvést. Prvním údajem, na kterém obvykle spočine zrak, je datum spotřeby. Zde je dobré rozlišovat mezi dvěma odlišnými údaji. "Spotřebujte do" se užívá pro balené čerstvé potraviny a doprovází jej zároveň informace o způsobu skladování -  po tomto datu potravinu nejezte, mohla by vám hrozit otrava jídlem. Naopak "minimální trvanlivost" značí trvanlivější potraviny (rýže, luštěniny) - jejich konzumace není nebezpečná ani po tomto datu, snižuje se ale jejich kvalita a v obchodě mohou být prodávány pouze s označením.

Při výběru mezí konkurenčními výrobky často slouží srovnání ceny a množství, čili hmotnosti, což je další z povinných údajů. Zde je ovšem třeba dát si pozor - u zdánlivě levnějšího výrobku může nastat situace, že v hmotnostně větším balení nakoupíme vodu, "éčka" a plnící látky.

Co hledat ve složení

A pak je tu samozřejmě oblíbené složení vyvedené v různě miniaturním písmu. V seznamu platí sestupné řazení - to znamená, že na prvním místě je přísada s největším podílem na obsahu, a na poslední s nejmenším použitým množstvím. Procentuální podíl je povinné uvádět v případě, že je složka součástí názvu, pokud je vyobrazena na obalu nebo slovně popsána. Než tedy koupíte například müsli s jahodami, ověřte si, jaké množství ovoce obsahuje a zda v něm není o mnoho více cukru než jahod. Vodítkem může být také délka seznamu - doporučuje se dát přednost výrobku s menším počtem položek. Čím delší seznam složek, tím více dochucovadel a náhražek.

Podívejme se pro názornost detailněji na dvě potraviny, u nichž jsme procenta zvyklí hledat.

Například u čokolády jsme se naučili dívat především podíl kakaa - čím více, tím lépe. Kvalitní hořké čokolády začínají na 60 %.  Aby se výrobek mohl vůbec nazývat čokoláda, musí splnit určité legislativní požadavky - v případě mléčné čokolády to je minimum 25 % kakaové sušiny a v případě hořké čokolády 34 %. Dejte tedy pozor na označení "čokoládové pochoutky" - na ty se již pravidla o minimu kakaa nevztahují. Není to ovšem jediné hledisko, na které bychom se měli ohlížet. Další složkou čokolády je kakaové máslo - ze zákona je povoleno nahradit ho rostlinnými tuky maximálně do 5 %. Kvalitní čokoládovny, jako je například česká Carla, rostlinný tuk ve svých výrobcích nepoužívají. "Platí, že každá náhražka ubírá čokoládě na kvalitě. Na obalu tedy hledejte vedle podílu kakaa také to, zda obsahuje pouze kakaové máslo nebo také jeho náhražky - nejčastější levnou náhražkou je palmový tuk a jiné rostlinné tuky," radí Petra Vysloužilová, manažerka kvality v čokoládovně Carla.

Na problémy a otázky narážíme často také při nákupu masa. Aby taková potravina mohla nést označení "masný výrobek", musí obsahovat alespoň 50 % masa. Problematickými součástmi je separát, kůže nebo sádlo. Nejobezřetnější musíme být v případě uzenin. Pokud chcete vybrat kvalitní šunku, sáhněte po té, která obsahuje minimálně 90 % masa, a pohlídejte si také obsah tuků, soli a bílkovin. U šunky není stanovena jen surovina, ale i jakost. Na obalu každé šunky tak naleznete rozlišení na třech úrovních - od  standartní přes výběrovou po nejvyšší jakost.

Země původu

Tento údaj je povinný pouze u některých potravin (maso, ovoce, zelenina) a u takových, které na obalu vyobrazují národní vlajku nebo jiný symbol, který by mohl konzumenta vést k záměně země původu. Typickým příkladem jsou těstoviny s oblíbeným motivem italské trikolory - na obalu najdete údaj, zda byly v Itálii skutečně vyrobeny.

Preference výrobku českého původu nejsou motivovány jen patriotstvím - u potravin, které nebyly dováženy ze zbytečně velké dálky, máte větší jistotu, že jsou čerstvé a netrávily dlouhý čas ve skladu, nebo nejsou "nadopované" konzervačními látkami zajišťujícími trvanlivost. Neplatí to ovšem u všeho - například u olivového oleje nebo banánů se samozřejmě vzhledem k pěstitelským podmínkám dovozu z velkých vzdáleností nevyhneme.

Certifikáty kvality

Na obalech potravin se můžete setkat i s takzvanými značkami kvality, které uděluje Ministerstvo zemědělství, Evropská unie nebo soukromá sdružení. Na českém trhu je k dostání například více než tisícovka výrobku, které dosáhly na označení "Klasa", které má garantovat kvalitu - v masných výrobcích s touto značkou nenajdete separáty, na obalech je vždy uvedeno místo původu a procentní podíl složek. Dalším známým logem je "Český výrobek", kterým Potravinářská komora garantuje místo původu surovin a zpracování v Česku, nebo "Vím, co jím", která zase hodnotí nutriční složení (obsah cukru, soli, nenasycených kyselin, atp.). Ke konci letošního roku k nim přibude "Česká potravina" označující potraviny vyráběné v Čechách ze stanoveného množství českých surovin. Cílem této značky v podobě české vlajky je znemožnit výrobcům v umisťování české trikolory na obaly výrobků, které s výrobou v ČR nemají nic společného.

Naučte se číst v obalech potravin

Jednou z cest je spolehnutí se na udělené certifikáty, na vlastní zkušenost s chutí potravin nebo ovládnout alespoň základní orientaci ve složení výrobků. Pokud narazíte na špatnou zkušenost - nebojte se ozvat. Právě pro případ reklamace musí výrobci na obalu uvádět kontaktní adresu.

Více informací naleznete na stránkách Ministerstva zemědělství: http://bezpecnostpotravin.cz/