Pentagram a umění emocí

Náš každodenní život je snad až přehlcen emocemi, tedy lidskými pocity. Někdy jsou závažné, jindy jde jen o balast. Má ještě smysl o nich psát? Ano, pokud autor obsáhne ojedinělou zkušenost a dovede ji až k praktickému návodu. To se podařilo Vladimíru Jelínkovi v knize Jak zvládat emoce pomocí obrazů.

Umění emocí vychází z prastaré matrice lidského myšlení – z pentagramu, který kdysi zformulovali čínští vědci a lékaři.  Pentagram  spočívá v rozdělení poznatelného světa do pěti navzájem zřetelně odlišitelných kvalit. Pět je prvků, pět je živlů, pět je principů i pocitů, pět je druhů emocí.

Moderní psychologické školy se na pětici emocí postupně rovněž shodují.

Každý člověk je jedinečný a v jeho emocionalitě se originálním způsobem soustředí koktejl pocitů. Ten je dán geneticky, okamžikem zrození i prvními zkušenostmi narozeného jedince s vnějším prostředím, např. s klimatem, emocionálním světem rodičů i světem reálným. V každé lidské povaze je tedy namícháno všech pět živlů. A pokud člověk vlastní emocionalitu pochopí, naučí se například nepropadat smutkům, netrápit se balastem zbytečných myšlenek a pocitů, zapomínat  na neúspěchy a potvrzovat si úspěchy.

Původní prastaré pohádky, např. bratří Grimmů, ve své podstatě nenásilně a poutavě předkládají emocionální příběhy plné živlů, v jehož závěru je hrdina z počátku příběhu uzdraven. O příběh tolik nejde, obrazy živlů se ale zarývají do snů. Proto děti milují pohádky: cítí, že je potřebují.

Umění emocí se podobá stavbě pyramidy: dokonalost se musí budovat postupně zespodu a pečlivě. Žádnou fázi nelze překročit. Rozlišujeme 5 stavů mozku: štěstí, starost (přemýšlivost), smutek (melancholii), nejistotu (strach a úzkost), agresi (závist, nenávist).

 V čem chceme žít vlastní emoce?

Základem umění emocí je přesvědčení, že za své emoce si každý můžeme sám.

Druhá nezbytná premisa sděluje, že nikdy nelze prožívat dvě emoce najednou. Cílem člověka by samozřejmě byl trvalý pocit štěstí. A tady už jde o sebeovládání. překonávání emocí.

O stejném cíli vypovídají například pohanské rituály: právě úzkost odnese řeka (proto se smrtka hází do řeky), zatímco například strom pomáhá od starostí.

Přenesme se na 10 – 15 vteřin do snového světa a představujme si vždycky to, co právě potřebujeme. Je třeba odolat strachu, ale i soucitu. Neustálá kritika přivolává vnitřní agresi a vede k uzavření se do sebe. Vytužme se proti ní a odrazme ji třeba bonmotem. Radost přemůže smutek – představme si žhavé železo a k němu patří roztavený žal. Prožívejme emoce, ale jen chvilku – zejména ty záporné. Případnou prohrou se nedejme zdržet příliš dlouho.

Podtitul knihy Vladimíra Jelínka zní Praktický návod na dosažení emoční rovnováhy. Právě tak lze mnohdy uzdravit tělo. Každá nemoc má totiž svoji psychickou příčinu a obráceně – pomůžeme-li své psychice, uzdravujeme tělo.

Knihu vydalo nakladatelství Grada.

Anna Vejvodová