RESTART 3: Přijmeme, vycucáme a vyhodíme

Někteří podnikatelé a firmy vidí ve svých pracovnících jen levnou pracovní sílu, důvěřivce, které snadno oblafnou nebo vezmou pořádně pod krkem. A když ho využijí, nahradí ho dalším „čerstvým“ lidským zdrojem. I vy, nezoufalky , už s tím máte svoje zkušenosti, jak nám píšete.

„Běhače“ potřebuji jen na 3 měsíce

Paní Marie (44 let) nastoupila na pozici účetní do firmy, která poskytuje síť obchodníků finančním společnostem a dodavatelům energie. V podstatě se jedná o podomní prodejce, kteří mají za úkol každý den přinést alespoň 8 podepsaných smluv, aby si vydělali. Nejčastěji to jsou studenti nebo lidi s nižší kvalifikací, kteří zoufale potřebují nějaký příjem. Jsou placeni od kusu, tzn. dostávají fixní částku za každou realizovanou smlouvu. Pokud splní plán, tak se mohou na konci měsíce těšit na bonus ve výši až 30 % jejich "úlovku".

Účetní Marii ale zarazilo, když po ní její šéf chtěl, aby připravila pro každého nového kandidáta při jeho nástupu zároveň formulář na zrušení jeho pracovní smlouvy, datovanou na 3 měsíce po jeho nástupu.  Když se ho na tuto neobvyklou praxi zeptala, dostalo se jí vysvětlení, že maximální životnost jednoho "běhače" jsou 3 měsíce. Pak totiž vyčerpá portfolio svých kontaktů nebo začne se svými klienty soucítit a není už schopen slibovat jim hory doly, jen aby podepsali.  Marii to nedalo spát a ráno se šéfa zeptala, jestli má takový formulář připravený i pro ni. Dostalo se jí bleskové odpovědi, že pokud se zvyklostmi firmy má problém, může se hned sbalit a odejít. Arogantní šéfovo chování Marie nevydýchala a opravdu odešla.  Dnes už má novou práci. Pracuje jako asistentka provozního ředitele ve spediční firmě, kde si jejích schopností zkušeností patřičně považují.

Váš plat bud vaše přirážka na ceně

Nezoufalka Karla (52 let) nám napsala svůj zážitek, kdy zareagovala na profesionálně vyvedený inzerát jedné kosmetické firmy a dostavila se v určeném termínu k pohovoru. Byla překvapená, kolik zájemců tam již čekalo. Pohovor byl hromadný, tedy bylo to spíš multimediální představení plné reklam na produkty, prokládané motivačními proslovy manažerů, jaké úžasné možnosti tato firma svým budoucím spolupracovníkům nabízí.

Ovšem největší překvapení na naši nezoufalku čekalo v závěru "pohovoru", kdy se začalo hovořit o pracovních podmínkách. Volná pracovní doba, to znělo slibně… ale pořád nic o platu nebo honoráři. Z dřívějších zaměstnání už měla zkušenosti se systémy odměňování, kde základ tvoří minimální mzda a podstatnou část výdělku pak výkonnostní odměny. A tak po dvouhodinové motivační masáži vyrazila k pódiu za jedním z manažerů, který ji připadal nejvstřícnější. A rovnou se ho zeptala, jaké jsou u této firmy platové podmínky. Jeho rázná a neosobní odpověď byla jako ledová sprcha. "Jaké platové podmínky? Paní, co jste tady celou tu dobu dělala? Copak jste neposlouchala? Vy budete obchodní zástupce. Budete od nás nakupovat zboží za výhodné ceny a pak ho prodávat dál. Kolik si na to přirazíte, je vaše věc a váš výdělek. Nám do toho nic není."  A tak se Karla rozloučila a odešla středem. Sice bez práce, ale zato bohatší o jednu nepříjemnou zkušenost.

 Abyste se mi tady neflákala

Svůj postřeh k Restartu nám zaslala i paní Jana (38 let), které končila druhá mateřská, a tak se začala porozhlížet po vhodném zaměstnání. Dříve pracovala jako obchodník u prodejce automobilů. To obnášelo pravidelné cestování na nejrůznější předváděcí akce a velmi flexibilní pracovní dobu. Ačkoli jí ta práce bavila, kvůli dětem chtěla zaměstnání s pevnou pracovní dobou. Zaujal ji inzerát na recepční v penzionu. Penzion byl na atraktivní adrese, tudíž předpokládala, že si finančně o moc nepohorší a požadavek na znalost angličtiny a němčiny jí připadal pochopitelný.

Pohovor proběhl rychle, budoucí šéf byl temperamentní a velmi vstřícný. Nabízený plat nebyl sice takový, jak očekávala, ale rozdíl nebyl zas tak velký, aby se nedohodli. Při odchodu se jí šéf ještě zeptal, jestli opravdu umí dobře německy. S úsměvem přitakala, brala to jako konverzační vsuvku a v dobré náladě se vrátila domů.

Po několika dnech v nové práci objevila na stole několik stránek psaných v němčině. Šla se zeptat šéfa, jestli si u ní na recepci něco nezapomněl. Šéf jí odpověděl, s ležérností sobě vlastní, že to jsou smlouvy s několika cestovními agenturami a od ní by potřeboval, aby je zkontrolovala a budoucím partnerům odepsala. Podotkla, že to by spíš měl dělat někdo z obchodního oddělení, že ona je jen recepční. Na to se jí šéf odsekl, že za ten plat, co dostává, se nemůže jen celý den válet na recepci, navíc tam má stejně spoustu času, tak ho alespoň může využít na něco užitečného…a že ty smlouvy musí odejít ještě dnešní poštou.

Takže Jana dostává plat recepční, ale pracuje zároveň také jako obchodní manažer. Výpověď se jí zatím dávat nechce, její příjem rodina potřebuje. Ale večery tráví na internetu a opatrně sonduje pracovní nabídky. Nechce prý podruhé udělat stejnou chybu.

Děkujeme nezoufalkám za jejich příspěvky a věříme, že jejich odstrašující zkušenosti pomohou i  vám, co se právě chystáte na pracovní pohovory. Nenechte se oblafnout!

Jana Kružíková

Foto: SXC.hu