Víme, co jíme?

Říká se, že do ženské a do melounu nevidíš. Sortiment neprůhledností bychom klidně mohli rozšířit na mnoho potravin, které si kupujeme. Vidíme snad do buřtů? Ne, takže možná to, co si přečtete níž, prochází i vaším metabolismem.

Na úvod jedna poznámka s vykřičníkem: mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví!

České normy byly zrušeny

Do roku 1994 u nás platily ještě z dob minulého režimu zákonné normy, které nedovolovaly,  aby klobásy obsahovaly mouku, aby jogurty obsahovaly škrob atd. atd. Tyto normy byly zrušeny a v Česku začala doslova džungle. Většinu potravin tvoří samé náhražky.

Doháněno chemií

Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným (sójovým). Mléko, které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny mikroorganismy. Sýry nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby.  Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány jako mléčné či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je "zkvalitněna" tukem rostlinným. Ani kvalita některých másel není nic oslnivého, je to nastavováno vodou! Většina čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace  plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí  ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi. České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo separátem. Co je to drůbeží separát? Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnostmi se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás. Kdo kupujete dražší párky a nemáte je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu (SOM - strojově  oddělené maso) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1  mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví. Akorát, že to jíme!(Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo pro dobytek. Toto se vyrábí i dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, přidá se tam chemie. Pro potlačení nežádoucích pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty.

Polská tučná prasata

Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do výrobků, které vypadají navenek jako salámy či šunka.   Různé bůčky a slanina je dnes vyráběna zejména z přerostlých polských prasat, terá mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a  jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží, je samé sádlo. Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.

Chleba ze zbytků

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky, (které se dříve dávaly prasatům nebo se prodávaly) za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo),  semelou a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá těsto a na druhém konci vyjede upečený chleba. Navíc se neustále snižuje  podíl žitné mouky z dřívějších 45% na 20%. U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu.  Z  rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.

Drůbeží separáty a sifónové šampáňo

Kečupy a hořčice nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které  je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých  "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či "rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se  v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda  tak z rychlíku. Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho  injekčně vpravována.  Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně  vpravována levná sójová  bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa nic společného. Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se  nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče. Lečo s klobásou již dávno není  ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo  žaludkem a ta "klobása" je sójová. Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě  nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve  mlely v kafilérkách  na masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy  obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně  použít jako lepidlo. Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou  a drůbežími separáty. Prošlé maso ze  supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád  a podáváno jako specialita k letnímu grilování.  Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale se skutečnou majonézu se vlastně nepotkaly. Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky. Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu s cukrem, ve které je ovocná příchuť. Z českého piva se povětšinou staly europatoky univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který  "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální bývají i následky požití těchto chemikálií – průjem. Skalní pivaři dnes přecházejí na 11°° pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější  desítky. Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO2 a prodává se v regále jako "šampáňo."

Stejná značka z jiných surovin

A dalo by se pokračovat. Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin. Zmrzlina, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z léka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.

Za kvalitu si připlaťte!

Samozřejmě, že ne všechno, co je nabízeno na pultech, je takhle šizeno, dají se koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus! Ano, to co bylo za socialismu standardem a normou,  je dnes bohužel luxusem. A státu je to šumafuk, kvalita potravin je mu ukradená. Zatímco jiné země na ni dohlížejí, u nás se sází ne neviditelnou ruku trhu. Ale jak máme my spotřebitelé prokouknout, co jíme a vyhnout se zmetkům, když je díky chemickému „zkrášlování“ nerozeznáme? Co dělá Státní zemědělská a potravinářská inspekce?

Na závěr srovnání: I ty nejlevnější výrobky si v Německu drží určitou kvalitu. Tak například klobásy, párky a špekáčky. I to nejlacinější balení za pouhých 1,45 euro obsahuje 70 procent masa, u dražších to nejde pod 90 procent. Zkušenost z Česka? Nejlevnější špekáčky, které stojí 61,50, tedy zhruba tolik jako v Německu, mají pouhých 27 procent masa! Jako špatný vtip vypadá také etiketa „libových párků" se 43 procenty masa.

Zdroj: článek JUDr. Jaroslava Janečka, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR

Foto: SXC.hu