Ženy se nejvíc stydí za únik moči

Paní Magda je atraktivní šedesátnice. V životě by se neoznačila za starou. O to víc ji vnitřně zasáhl ten problém… Začalo to docela nenápadně. Nejdřív po kapkách při kašli, smíchu nebo při zvednutí těžšího předmětu. Předsevzala si, že zase začne cvičit. Nějaký čas byl klid. Pak ji začala přepadat potřeba chodit stále častěji na záchod. Vygradovalo to na služební cestě, ale přisuzovala to pracovnímu stresu. Teprve když si musela nosit v kabelce náhradní prádlo, došlo jí, že má problém. Ale stejně nic nepodnikla. Styděla se…

Urogynekologa Lukáše Horčičku takové chování nepřekvapuje. Zhruba 20 % pacientek v jeho ordinaci trpí inkontinencí, ale jen malá část z nich se k ní včas samo přizná.  I vývoj jejich trápení je podobný: „U řady žen jde o jen občasnou  poruchu, která se projeví například při velkém kašli při viróze. Zapomenou na to a za rok znovu, pak se ale potíže začnou objevovat častěji a teprve v tu chvíli si začnou uvědomovat, že je to asi problém,“ shrnuje vedoucí lékař Urogynekologické ambulance Gona.

Nejprve je třeba rozlišit dva hlavní typy inkontinence: stresovou inkontinenci a hyperaktivní močový měchýř. Obě mají jednu příčinu společnou, a to je nezdravý životní styl. Kromě toho hlavní příčina stresové inkontinence je nadměrná fyzická práce a prodělání porodu – faktory, při nichž může dojít k poškození svalů pánevního dna. Další přitěžujícím faktorem bývá obezita a pak také snížená hladina estrogenu v období menopauzy.

Naproti tomu k rozvoji hyperaktivního močového měchýře vedou opakované záněty močových cest, nesprávný pitný a mikční režim (pozn. mikce=močení). Hyperaktivní močový měchýř léčíme medikamentózně a také změnou špatných návyků. To byl případ i paní Magdy. „Trpím léta na záněty močového měchýře, nikdy by mě nenapadlo, že by to mohlo mít souvislost. Když jsem vstoupila do období klimakteria, potíže se ještě zhoršily. Nejenže jsem potřebovala chodit každou chvíli na toaletu, ale bohužel jsem na ni často ani nestihla dojít…,“ přiznává elegantní dáma.   

 Otestujte se sami na webu

Diagnózu – zda je o hyperaktivní močový měchýř nebo stresovou inkontinenci – musí každopádně stanovit lékař. Proto je potřeba se lékaři s potížemi svěřit. Inkontinence není nemoc stáří a známka toho, že tedy už patříte do starého železa. Trpí jí i mladé ženy po porodu a hyperaktivním močovým měchýřem až 20 % české populace.

Ještě než seberete odvahu zajít k lékaři, můžete se zkusit diskrétně otestovat v soukromí domova. Návod jak na to najdete na webových stránkách www.jetovsuchu.com „Dozvíte se tam mimo jiné také o principech fungování močového měchýře, jak se potíže s ním projevují, co vás čeká na vyšetření, jaké jsou možnosti léčby a které cviky (s obrázky) na posílení pánevního dna vám mohou pomoci potíže eliminovat,“ říká MUDr. Lukáš Horčička.

 A pak hned k lékaři

Ani v ordinaci se není čeho bát. Stanovení diagnózy spočívá v důkladném rozhovoru s lékařem. využívá dotazník, který pomůže stanovit, jak často se u vás jednotlivé příznaky vyskytují a na základě vašich odpovědí lékař vypočítá skóre. To, pokud je větší nebo rovno 8, značí, že můžete mít hyperaktivní močový měchýř. Nejspíš vás vyzve k tomu vést si tzv. mikční deník (mikce = močení). Jde o 48 až 72-hodinový záznam, do kterého si budete měli zaznamenávat objem přijatých tekutin, kolikrát jste byli na toaletě apod. Bohužel je omyl si myslet, že pouze cvičení a změna životního stylu vám od problémů pomůže. Většinou to funguje u stresové inkontinence. U syndromu hyperaktivního měchýře je nutná medikamentozní léčba. Předepisují se tzv. anticholinergika, která svým působením zasahují do inervace močového měchýře a tím snižují jeho dráždivost (hyperaktivitu). „Ty léky mi opravdu pomohly. Neměla jsem návštěvu lékaře odkládat,“ přiznává Magda. Konečně se zase může bez obav věnovat svému velkému koníčku – joggingu. Než se to vyřešilo, bála jsem se už i venčit psa. A nakupovat jsme chodila jen  do obchodního domu, kde byly na každém patře toalety. Doufá, že tuto anabázi už má definitivně za sebou. „Ale i kdyby ne, to hlavní už mi konečně došlo. Problém není v hyperaktivním močovém měchýři – to je jen porucha jako každá jiná. Ale v mojí hlavě. Díky inkontinenci jsem se naučila věci otevřeně pojmenovávat a řešit.“