Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Dětství….kdo by na něj nevzpomínal. Jakou chuť mají moje vzpomínky? Možná podobnou jako ty vaše. Vyrůstali jsme přece ve stejné době, v šedesátých či sedmdesátých letech.
Zpět k článku + Přidat komentář
Jana K. 10.04.2011, 20:03 |
čas her a malin nezralýchPo přečtení článku musim napsat ,že přesně tak to bylo .Strašně ráda na tu dobu vzpomínám. Byli jsme tři sourozenci,bydleli v domku ,obývák ,kuchyn ,ložnice,pokojíček jsme neměli,žádný přepych u nás doma nebyl. Měli jsme maminku a tatínka co nás milovali a vychovávali jak nejlíp uměli.Po škole s námi probrali ukoly,chodili jsme společně na zahradu ,o vikendech jezdili za babičkou a dědou na vesnici . Když na tu dobu vzpomínám,rodiče se za ničím nehonili ,žili v klidu ,starosti taky měli,ale práci měli jistou a měsíční výplatu taky.Podle mě dnes není na nic čas,děti jsou jen u počítače,v televizi samý negativní věci.Je toho víc co se mě nelíbí .Sama chodím z práce vystresovaná ,nevím co bude ,žádná jistota ,vedoucí s námi jedná tím zpusobem ,že si připadám jak otrok a ne pracovnice co by pro podnik udělala všechno. Do duchodu mám daleko ,budoucnosti se bojím . Snažím se myslet pozitivně ,....Tatínek mi už zemřel ,maminka zustala sama ,snažím se ji pomáhat ,navštěvuji ji jak to jde . Byla jsem vychovaná dobře ,nemusí mít strach,za lásku lásku. |