Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Být miláčkem významné osobnosti s sebou nese nejen radosti, ale i mnoho povinností. Bez ohledu na to, jestli jste manželka, potomek nebo čtyřnohý přítel. Být kočkou samotného dalajlamy znamená mít se dobře, ale také hodně přemýšlet. Nebo si myslíte, že kočky nemohou hledat cestu k osvícení? Velký omyl!
Ubohé koťátko se málem stalo obětí malých zlodějíčků v ulicích Nového Dillí. Čistokrevná koťata nalezená v bohatém domě docela dobře prodali, to jedno nejmenší jim ale zbylo a už už by skončilo v popelnici. Štěstěna se ale usmála a z chromého koťátka tak vyrostla krásná himálajská kočka, hýčkaná v paláci Jeho Svatosti dalajlamy. Však se jí také říká Její Svatost kočka, ale má i mnoho jiných jmen, protože to pravé pro ni nikdo nějak ne a ne najít. A to si ji hýčká nejen dalajlama, ale všichni jeho spolupracovníci. Vyprávět svůj příběh považuje za jednu ze svých povinností.
Román Davida Mitchieho přináší mnoho radosti. Směs kočičích pohledů na svět a esenciálního buddhismu nabídl autorovi nečekanou příležitost stvořit knížku čtivou, vtipnou a zároveň naplněnou hlubokou moudrostí. Kdo nemiluje kočky, nejspíš na první dojem nepochopí mnoho situací zde líčených, nicméně možná se mu právě zde podaří trochu proniknout pod povrch načechraného kočičího kožíšku, ale také nahlédnout, jak lze s laskavostí plout životem, pokud je člověk (pardon – kočka) ochotný naslouchat potřebám druhých.
Ne, Dalajlamova kočka není velká literatura, není to ani učebnice buddhismu, je to hravý románek nepsaný mužem, který miluje kočky a ač pochází ze západního světa, je osloven klidem a moudrostí východní filozofie. Pokus zprostředkovat ji nám, kteří v chaosu každodennosti tak často zapomínáme na nejjednodušší pravidla pokorného a slušného lidského jednání a pácháme tak zlo nejen na lidech ve svém okolí, ale především na sobě, autorovi vyšel na sto procent. Není totiž lepší cesty, jak přijmout moudrá poučení, než když je můžeme vstřebávat s úsměvem. A tak až se budete smát nad tím, jak si Jeska prostě nemůže pomoct a přijde se pochlubit s ulovenou myší do prostředí, kde je zakázano ubližovat jakékoliv živé bytosti, možná vás to stejně jako tu chlupatou mršku přiměje zamyslet se nad tím, jak si pudovým bezmyšlenkovitým jednáním můžeme zkomplikovat nejednu situaci.
Jsme obdařeni možností myslet a milovat. Můžeme to využívat nebo promarnit. Můžeme-li se trochu zamyslet nad nesmírně zábavnou knihou, co víc si přát. Jistě právě proto je kniha Dalajlamova kočka velmi úspěšná po celém světě. Pro ty, kteří si ji zamilují, je tu i další dobrá zpráva: v českém překladu vyjde v nakladatelství Synergie brzy pokračování – Dalajlamova kočka a umění příst.
Zpět 0 příspěvků