Díky za jedinečný zážitek

Dlouho jsem nebyla v divadle. Ale po zhlédnutí představení Soudce v nesnázích Na Vinohradech jsem se rozhodla, že si budu radši zmenšovat obsah vozíku v supermarketech a na divadelní zážitky si prostě ušetřím. Hned vám řeknu proč…

Už před budovou divadla, kde se před otevřením srocovali pěkně oblečení diváci, vás příjemně naladí. Kde jinde tohle zažijete? Dámy v šatech, pánové v oblecích. Když projdete foyerem a zasednete do hlediště, pohltí vás zvláštní atmosféra jiného světa, než je ten venku. Nikdo se nemračí, nikdo nehlučí, lidé se na sebe zdvořile usmívají. Jakoby se kouzelným proutkem všichni naladili na stejnou vlnu.

Zvonění. Čekání na začátek představení. Viktoriánská fraška z roku 1890? Lechtá vás pochybnost, zda to nebude trochu vyčichlé…ne, není. Ctihodný soudce se ocitá v řadě choulostivých situací, které jsou nadčasové, a báječně se přitom bavíte. A nestačíte se divit, když poznáváte herce, které znáte z televizních seriálů. Tohle je přece pan Rychlý! Ale on hraje úplně jinak! Paní Brožová? Tu poznáte jen díky zjevu, protože ten komediální gejzír, kterým ovládne jeviště, byste do ní nikdy neřekli! Nebo úžasný Otakar Brousek, kterého známe spíš jako moderátora televizních pořadů. Samozřejmě že třešničkou na tomhle divadelním dortu, v němž jsou všichni herci skvělí, je ale výkon pana Preisse v hlavní roli, ze kterého vám prostě spadne brada. Běhá po jevišti jak mladík a vysílá do hlediště famózní energii.

A pak když představení skončí a vy se svýma rukama připojíte k nadšenému aplausu a stále a stále vyvoláváte herce k dalším děkovačkám, pohlcuje vás ta energie, kterou hlediště vrací hercům jako projev díků. Ještě cestou domů se cítíte tak nějak povzneseni nad trable každodenního života.

Divadlo je zkrátka ničím nenahraditelný zážitek. Díky za vstupenky, které jsem vyhrála ve vaší soutěži.

Zuza Jánská

Foto: archiv Divadla na Vinohradech