Elegantně oslní i slovní kaskadér

Sice se to často říká, ale ve skutečnosti oslní pouze na chvíli. Bezpečně ho troufnete moudrým mlčením. Nevím proč, ale poslední dobou mi čím dál častěji, když poslouchám blábolivce, okamžitě naskočí ono známé: „Francouzům nezáleží na tom, co řeknou, ale jak to vysloví!“

Moje teta Ita, co v té nádherné zemi od svého dětství žije, by se sice určitě hodně zlobila, mít pouhé tušení o tom, co si myslím, když je poslouchám. Jenže jsem nevzdělanec, nemluvím a nerozumím francouzsky, takže skutečně hlavně poslouchám, zato s velkým zaujetím, melodii slov.

Bohužel tohle u mne neplatí u nás doma o těch, co sami sebe rádi poslouchají. V poslední době mnozí rádoby důležití, skládají nesmyslná slova nesmyslně za sebe, vkládají do toho různé termíny, hromadí hromady vět a sypou je na vyděšené posluchače často navíc s falešnou intonací v děsné kadenci. Konkrétní ukázka není nikdy na škodu, říkával můj muž, takže tady je:

„Vážení sešlí! Sešli jsme se, abychom vyřešili neřešitelné. Už několik let se zasazuji o to, abychom alespoň v posledních dnech začali uvažovat o tom, co uděláme, až nám opravdu začne své názory vnucovat právě vzniklé nové vedení, které o růstu našich problémů nemá ani zdání, stejně jako o chodu některých oddělení. Je velice důležitá intenzita naší integrace metaprocesu. Musí se z nás stát přímo homo faber, abychom dokázali čelit…“ a budete-li poslouchat ještě chvíli takového řečníka, co bezpečně nemá zdání o obsahu svých slov, jen je někde nastudoval, aby ohromil dav, a moudře mlčet zjistíte, že jde pouze o obyčejného žvanila. Jen se mu krásně říká – slovní kaskadér.

Na štěstí záleží na tom, jakou společnost se rozhodl oslnit. Já si vždycky v takový moment přízemně říkám: Umí on třeba kotoul?

 Miroslava Besserová