Houbový nákyp na policii

Touha předvést se před svým milým něčím mimořádným k jídlu skončila jeho pobytem v nemocnici a mým výslechem na policii. Třešničkou na dortu byly pak „kopačky“!

Na Milanovi mi tehdy opravdu tolik záleželo! Po dvou déle trvajících vztazích, které nakonec k ničemu kloudnému nevedly, se v mém životě konečně objevil muž, po jakém jsem toužila! Proto jsem se důkladně připravovala na jeho první návštěvu u mě doma, abych měla dobře uklizený byt, pěkně čistou kuchyň a hlavně aby bylo něco fantastického uvařeno. Protože – jak známo – láska prochází žaludkem!

Přemýšlela jsem, co uvařit. Aby to bylo nejen dobré, ale taky ne drahé, aby Milan viděl, že jsem dobrá hospodyňka. A aby to bylo jídlo, které možná nikdy v životě nejedl a nemohl tak srovnávat. Nakonec jsme zvolila jednu z mých fakt specialit – žampionový nákyp. Pak jsem se ale rozhodla, že recept vylepším k naprosté dokonalosti! Právě začaly růst houby, tak udělám nákyp z nich! Bude mít lepší chuť a ještě ušetřím. Aspoň Milan uvidí, jaký jsem poklad! Nasbírala jsem brzy ráno u nás v lese kousek za vesnicí houbovou směsku a navečer se už z ní krásně pekl nákyp…

Nákyp se mi povedl. Sama jsem jen trošku ochutnala, houby s výjimkou žampionů už pár let nejím, jsou pro mě moc těžké. Nákyp měl fakt ještě lepší chuť, než když je z žampionů. Rozhodla jsem se správně! Ale tím jsem neměla čas se zabývat. Hlavně aby bylo dost pořádně vychlazeného piva, aby mohl Milan nákyp pěkně „spláchnout“ a pak se věnovat už jen mně!

Milan se mi ale tu noc zas tak mnoho nevěnoval. Bylo něco kolem půlnoci, když poprvé vystartoval do koupelny a zdržel se tam dost dlouho. Za chvíli se situace opakovala. A znovu… Bylo nad ránem, když Milan konstatoval, že se tím houbovým nákypem určitě otrávil a musí do nemocnice, aby mu vypumpovali žaludek. Vyjela jsem s autem z garáže a vyrazili jsme.

V nemocnici jeho podezření na otravu houbami nebrali na lehkou váhu. I když už neměl nic ani v žaludku ani ve střevech, pro jistotu mu ještě provedli výplach žaludku a dali klystýr. A pak šup na kapačky! Mezitím z toho, co ještě doktoři zvládli odebrat z jeho žaludku, provedli v laboratoři toxikologický rozbor, který ukázal, že o žádnou vážnou otravu houbami rozhodně nejde. Že jen spíš byly houby trochu zapařené, než se začaly kuchyňsky zpracovávat.

Sotva jsem dorazila domů, u dveří někdo zvonil. Policie! Dva mladí policisté mně sdělili, že můj přítel jim volal a podal na mě oznámení, že jsem ho chtěla otrávit houbami! Proto musí rychle zajistit důkaz. Sebrali zbytek houbového nákypu i mě a odvezli na policejní stanici.

Tam se mnou jeden z přítomných policistů sepisoval protokol. „Proč bych ho chtěla otrávit? Vždyť já ho miluju!“ plakala jsem tak srdceryvně, až mě až policista musel chlácholit. Naštěstí už měl zanedlouho k ruce rychlý, sice jen předběžný, ale dost důvěryhodný rozbor houbového nákypu. Ten jasně naznačoval, že houby nebyly jedovaté, ale jedlé zapařené. Přesně jak odhadli v nemocnici. „Jak se vám to mohlo stát? Copak jste je dala do igelitky?“ ptal se mě laskavě starší policista. „Dala…“ přiznala jsem zkroušeně. „Myslela jsem, že když je to jen na půl dne, nevadí to. Že to jsou jen takové pověry…“

Policista si jen povzdechl a pravil: „Případ odložíme. Podezření na pokus o vraždu se neprokázalo. A s milým si to nějak vyříkejte bez nás.“

Vyříkali jsme si to raz dva. Milan mi už nikdy nezvedl telefon, nikdy nepřišel. Po čase jsem si našla Jardu a houby nikdy, opravdu nikdy nesbírám, nevařím…

Alena Maděrová