Jiří Bartoška v rakvi

Nebojte se, neodolatelný herec a prezident MFF v Karlových Varech se těší dobrému zdraví. Do rakve však začne od září uléhat po letní pauze opět pravidelně, neboť to má v popisu role. Představení Divadla Kalich Moje hra ale kupodivu není o smrti, nýbrž o životě, nejvíc o tom, který spolu sdílejí muži a ženy.

Dobrá současná česká divadelní komedie je tak trochu vzácnost. Pod mojí hrou je podepsán Petr Abraham, není ale tajemství, že pod pseudonymem se skrývá divadelní režisér Petr Novotný. Jak sám říká, po letech režírování zatoužil napsat hru vlastní a pánbůh mu to laskavě dovolil. Nejspíš při něm opravdu stál, přestože si vlastně dovolil hodně – na jevišti stojí po celé představení rakev, v ní leží čerstvý nebožtík, kterému je občas dovoleno komunikovat s poslední s žen jeho života. Ty předchozí postupně přicházejí, aby se s ním rozloučily, to totiž bylo jeho poslední přání. Poněkud morbidní situaci není možno překlenout jinak než humorem. V této komedii je to humor často s trpkou příchutí, nicméně plný života – ač se odehrává nad rakví. Dialogy i monology jiskří a herci si je s chutí užívají.

Jiří Bartoška nepřijímá nové divadelní role často. „Přesvědčila mě kvalita textu a kolegové, s nimiž bych se měl při práci setkávat. Je výhoda, že už léta jsem sám sobě ředitelem, a tak si můžu svobodně vybírat jak tituly, tak spolupracovníky. To je pro mě podstatné,“ říká o tom, proč si vybral aktuálně právě Moji hru. Herecké partnerky má na jevišti skutečně par excellence, postupně nastupují k dialogům s nebožtíkem Zuzana Bydžovská, Jana Janěková ml., Nina Divíšková, Vlasta Peterková, Adéla Koutná a Adéla Kačerová.

Slavný spisovatel Josef Jankulovski opustil tento svět nečekaně a s poměrně starosvětským přáním: chtěl po své partnerce, aby uspořádala soukromou smuteční slavnost na jeho počest. V obývacím pokoji se proto u vystaveného Mistra schází šest žen různého věku, postavení i světonázoru, z nichž každá sehrála v životě vyhlášeného bonvivána osudovou roli…

Magie divadla umožní Jankulovskému už z „druhého břehu“ mluvit s jeho poslední ženou. Na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků tedy oba mají vzácnou možnost říci si spoustu věcí, na které v každodenním shonu nemáme (nebo kolikrát možná nechceme mít) čas a u kterých zpětně litujeme, že jsme je nestihli vyslovit.

Moje hra odkrývá s nadhledem, odzbrojující upřímností a především humorem zákoutí vztahu muže a ženy a otevírá řadu třináctých komnat. A když Mistrovi naposledy zazvoní andělský zvoneček, za jeden vyhaslý život přichází jeden život nový.

Úspěch komorní komedie je založen na vypilovaných dialozích a brilantním herectví. Moje hra má obojí. Pokud se chcete pobavit na dobrém divadle, nenechte si ji ujít.

Na Nezoufalkách si o lístky na Moji hru brzy budete moci také zasoutěžit!

Gabriela Koulová

Foto: Divadlo Kalich