K ČEMU VŠEMU JE BUDÍK

Já bych ho potřebovala průběžně ke všemu, na co nesmím zapomenout, a bylo by fajn, kdyby i mluvil a upozornil mě na to, proč zvoní právě teď. Mám na každý den seznam věcí, co je potřeba udělat, zvykla jsem si plánovat, jen se někdy nedokážu vejít do času, co jsem těm věcem vyměřila. No, a pak by mohl nastoupit budík s připomenutím. Smějete se?

Přišla jsem totiž na to, že funguju nějak prapodivně. Když věci, které potřebuju vyřešit, zvládnu okamžitě, během několika minut, je to v pořádku. Ovšem – i drobný časový skluz znamená někdy až v klidu neřešitelnou chybku. Začnu zmatkovat, sem nervózní, roztržitá, a už to jde z kopce celý den.

Během cca šesti poctivých hodin, které věnuji denně soustředěné práci, se i z nepochopitelných důvodů vždycky vyvrbí něco navíc. Vím o tom, přesto s nenadálým zdržením dopředu nepočítám. Moment, proč se divíte jen šesti hodinám? Nechcete mi, doufám, tvrdit, že vy makáte poctivých osm jako u pásu ve fabrice?

Jak podobné situace řešíte vy? Mám kolegu a kamaráda, který nad těmito průšvihy mávne rukou, a dodává: „Co musím udělat dnes, mohu udělat i zítra“ a už několik desítek let mu to vychází. Vycházelo! Přišel nový šéf, starší pán, co nemůže dospat, je zvyklý na pravidelné porady, tabulky, odškrtávání splněných úkolů a systém mého kolegy ho moc nebere, třebaže v mládí patřil mezi velké recesisty a miláčky dam.

Bože, jak ráda bych nejen kolegovi vyprávěla, co jsem s ním všechno zažila! Jenže podmínka mého setrvání ve firmě zněla: „My se neznáme a uděláme všechno pro to, aby pravda nepraskla.“

A víte, že můj čas přišel velice brzy? Jednou se podařilo obávanému, pedantovi zaspat. Nikdo nereagoval, jak by měl. Všichni předstírali, že čekat na něj na poradě je samozřejmé. A tak jsem mu druhý den přinesla starý budík, který jsme společně před desítkami let ukradli dalšímu kamarádovi, co díky tomu po velkém flámu zaspal výuku a čekalo na něj osmdesát studentů.  

Rázem už zase „starý“ kamarád si na tenhle moment vzpomněl, a na další poradě o naší „známosti“ všem pověděl. Mohl se začít chovat zase normálně. Nechal dokonce přinést pár lahví šampusu, mně zamilované obložené chlebíčky s vajíčkem, aby se v nové práci zapsal jako normální člověk…