Kdo má po tobě uklízet tu špínu?

Každá žena, která již nějaký čas setrvává v manželství, dobře ví, čeho se má v zájmu klidného soužití vyvarovat a co naopak strategicky použít.

Každý muž kupříkladu asi ocení ženino svěřování, pokud se mu žena ovšem nesvěří s tím, že se včera zamilovala do jiného, neví, co s tím a chce radu. Moudrá žena také ví, že od muže žádné velké svěřování nemůže očekávat a pokud muž po pobídce „…a teď zase ty,“ rozpačitě mlčí, neznamená to, že má někde ženskou a tají to. Muž se klidně svěří na fotbale kamarádovi, náhodnému známému v baru nebo svému psovi, ale před vlastní ženou se změní v mlčenlivého náčelníka Apačů. Ženy, vězte, že pokud v průběhu manželství komunikace vinou muže vázne, většinou to nic neznamená a nemá smysl muže týrat obviňujícím sdělením typu „ty už mě nemáš rád“ nebo oblíbenou řečnickou otázkou „to už mi ale opravdu nemáš co říct?“ Uvědomte si, že čím déle partneři sdílejí osud manželský, tím se zlepšuje jejich schopnost uhádnout, co si ten druhý myslí, aniž by musel někdo z nich promluvit. Ale pozor, pozitivní  poselství se sděluje daleko hůře než negativní, takže slova jsou někdy velice důležitá. A každá zkušená žena dobře ví, co s mužem udělá taková nahlas pronesená pochvala.

V tomto ohledu je muž jako dítě. Může dělat sebevětší patriarchální ramena, ale pokaždé naprosto zjihne, když je za něco pochválen. Pokud mne moje žena pověří nějakým hnusným úkolem, jako třeba v pravé poledne posekat trávu na zahradě, sekám se skřípěním zubů, nicméně v okamžiku, kdy řekne: „ Ještě ten plevel v rohu u plotu, broučku, a bude to absolutně super,“ posekám z pilnosti i plevel vně plotu. Nebo když vytřu kuchyň i s předsíní a moje žena nadšeně mluví o nádheře, nakopnut pochvalou iniciativně pokydám podlahu voskem, naleštím ji jako zrcadlo a jsem šťasten, že mi moje drahá polovice tuto otravnou fušku vůbec svěřila.

Ano, milé ženy, pochvala v pravou chvíli a na pravém místě dělá s muži divy. Když je budete chválit, dočkáte se vděku a práce navíc a nic vás to nebude stát. Na druhé straně to nejhorší, co můžete udělat, je nepochválit a ještě navíc zkritizovat, jako se to stalo mému známému. Zatímco jeho žena odjela na víkend k rodičům, on oškrábal a třemi vrstvami vymaloval celou kuchyň a pak ten strašlivý svinčík po sobě čtyři hodiny uklízel. Načež jeho odpočatá žena v neděli večer přijela, obhlédla dílo, pak ukázala prstem na jednu jedinou skvrnku od barvy, která ulpěla na sporáku a kterou on přehlédl, a mrazivým tónem tomu udřenému chudákovi řekla: „Kdo myslíš, že po tobě tu strašnou špínu bude mejt?“  

Váš Jiří Nezoufalík