Kolik je u nás Mirků Dušínů?

Václav Klaus pronesl svůj letošní novoroční projev v duchu pro něj poněkud neobvyklém. Místo ekonomických vizí, státotvorných strategií a horlení proti evropské byrokracii oslovil ve větší části své řeči všechny občany.

Rétorikou se tak (možná nechtěně) přiblížil víc Václavu Havlovi, než svým dřívějším projevům. Bohužel, tím z nás a našich vládních představitelů hodné skautíky asi neudělá. Přesto stojí zato tuto stěžejní část si zopakovat, protože obsahuje vše, co nás denně pronásleduje a pálí. Dovoluji si zde tedy vnitřní část projevu citovat v plném znění a ponechávám na vás, milé nezoufalky a nezoufalíci, jak si s ní v dalších dnech poradíte. Ne, nečekám, že se z každého z nás přes noc stane Mirek Dušín. Ostatně být tak dokonalý jako on lezlo občas na nervy i jeho nejbližším kamarádům Rychlým šípům. Na našem webu ale často najdete zmínky o návratu ke „ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme“. A tak, ať už patříte mezi přívržence či odpůrce Václava Klause, zkuste tuhle jeho větu spolu s námi přijmout za svou.

My se zde občas pokusíme najít nějaký ten střípek všedních dnů, který dokazuje, že jsou lidé, kteří se této věty drží. A na druhé straně si neodpustíme ani poznámky k tomu, co vidíme jako zásadní negativa dnešní společnosti. Když se nám vzácně podaří i najít z některých situací východiska, podat někomu pomocnou ruku a vytáhnout ho z pocitů marnosti a zmaru, uděláme radost i sobě.

Václav Klaus, 1. 1. 2013 – část novoročního projevu

„I přes zpomalení či úplné zastavení ekonomického růstu nepřestává být považována za jakoby samozřejmou představa o oprávněnosti stále se zvyšujících nároků všeho druhu a pro každého a jejich odtržení od práce a výkonu. To nelze zajistit, leda na dluh.

Příčiny toho všeho hledejme v našem myšlení, ve ztrátě respektu k poctivé práci, v hluboké degradaci úcty, kulturnosti i chování nás samotných i světa kolem nás, v nekritickém obdivu k povrchnosti, okázalosti a líbivým gestům a ve ztrátě odvahy tyto jevy správně pojmenovat a vystavit se vulgární kritice a atakům, které současný elektronický věk dělá tak snadnými.

Uskutečnit změnu není a nebude snadné. Nezajistí ji lepší či horší volba prezidenta, poslanců a senátorů, hejtmanů i starostů. Nepovede k ní obměna jednoho či více ministrů. Ti všichni mohou fungovat lépe či hůře než ti předcházející, a kéž by platilo to první, ale skutečnou změnu mohou přinést jen věci daleko zásadnější - návrat ke starým dobrým hodnotám, tradicím, návykům, ale i povinnostem, které pod heslem modernosti a pokroku tak nezodpovědně znevažujeme a opouštíme. Pusťme se do změn tohoto typu co nejdříve. Mají tu výhodu, že je může každý začít dělat sám u sebe.

Nezapomínejme na to, co je tak důležité v každé obtížnější době, a tím je udržení naší národní soudržnosti a v rámci ní přirozené solidarity a pocitu spoluodpovědnosti za ostatní: uvnitř rodin, uvnitř obcí, uvnitř státu. V rychle se měnícím světě žádnou větší jistotu než tuto nemáme. Na Nový rok si dáváme předsevzetí. Dejme si každý za sebe alespoň toto jedno a udělejme každý den něco malého pro to, aby nezůstalo jen nenaplněným přáním.“

gk

foto: archiv redakce