Kolotoč

Někdo má své motto, my jsme si s mým mužem vymýšleli slogany, a rovnou na každý den. Po čase jsem z nich udělala glosy a fejetony. Ten dnešní má název…

Lidi jsou chudí a bohatí, stejně tak vzácní a laciní, jako věci drahé a levné.

To jsem zase jednou dorazila domů bez nálady, naštvaná až do stropu, jak jsem ráda říkala, neb jsme měli stropy ve výšce tři metry šedesát, kam se ani omylem nedalo vyskočit a tím pádem podle toho vypadala míra nenálady.

Vyšel barrandovský Zpravodaj a všechny texty, které jsem o filmech do něj napsala, byly podepsané mým kolegou. Líným a hloupým kolegou, kterého se tam všichni báli. Nešel daleko pro hrubé slovo, dokonce prý nejednou své kolegy zfackoval. Přivedl si ho tam ředitel studia, takže byl chráněnou odrůdou.

Dovolila jsem si jednou v návalu bezmoci odrůdu změnit za zrůdu, jenže to slyšel. Viditelná reakce se nekonala k údivu celého okolí. Málokdo totiž věděl, že tenhle divný, zlý patron, měl respekt z mého muže. Kamufloval to svým tvrzením, jak velcí jsou kamarádi. Zajímavý byl ovšem fakt, že Míla ho těžce nesnášel, on to roky moc dobře věděl, přesto své chování vůči němu nehodlal změnit. Se mnou se moc nebavil, jakoby mě přehlížel, zato v tichosti škodil, kde mohl, třeba oním podpisováním mých textů a prací.

Vztek mě brzy přešel, nastoupila lítost, jenže tu nesnášel můj muž. Dobře věděl, co na mě platí, že stačí pár chytrých slov, nad kterými musím zapřemýšlet a jsem v pořádku. Jakoby jenom tak, pro nic za nic pronesl slogan o lidech, kterým se řídím dodnes. Někdy si ho maličko upravím, ale ve své podstatě má zase jenom pravdu. Lidi jsou chudí a bohatí, stejně tak vzácní a laciní, jako věci drahé a levné.

Jo, ale bylo by správné dodat: Tenkrát ovšem můj muž netušil, co se mi honí hlavou. Nenapadlo ho, že den po dalším incidentu, když jsem zaparkovala po ránu vedle auta děsného kolegy, mu vypustím jednu přední a jednu zadní pneumatiku, pak pro jistotu přeparkuju na druhé straně barrandovského stromořadí… mám ráda dětské naschvály.

 Miroslava Besserová