Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Včera v pozdních hodinách vyvrcholilo zase jedno hledání talentů. Přiznávám, že sledovat celý výběrový proces je nad mé síly, přesto jsem neodolala a zhlédla jsem semifinálové večery a velké finále. Vítězství drobného tanečníka z dalekého Kyrgyzstánu je zasloužené, jak je to ale tedy s těmi českými a slovenskými talenty?
Tisíce přihlášených, desítky předvybraných, třicet semifinalistů. Zdálo by se, že talentů máme víc než dost. Nakonec jsou ovšem z deseti finalistů dva cizinci, a to je trošku zvláštní, ne?
Originalita a perfektní příprava
Vystoupení trošku praštěného Skota s uměleckým jménem Steve Star, který polyká a plive nejrůznější předměty, přičemž je stihne i všelijak upravit, patří ke kouzelnickým trikům. Kdo má kouzla rád, je okouzlen, a takových diváků je u nás zřejmě hodně. Komu je z téhle šou spíš tak trošku mdlo u žaludku, musí alespoň ocenit, že je to něco, co asi nikdo jiný nedělá, navíc kouzelník je obdařený suchým humorem a na své vystoupení je perfektně připravený. Přesto je to trochu laciné. Malý drobný mladíček Atai Omurzakov je ovšem docela jiná třída. Jeho taneční vystoupení nejsou založená jen na prostém talentu a troše tréninku. Jsou dokonale promyšlená, každá jeho několikaminutová etuda má příběh a nádherné finále. Tanec založený na mimořádných pohybových schopnostech, kombinaci tradičních prvků jeho vzdálené domoviny se moderním tanečním uměním odpozorovaným od nejlepších mistrů street dance. Výrazovost moderního tance u křehkého chlapce není ovšem drze dynamická, ale připomíná spíše dávné umělce klasické pantomimy, ony dojemné Pieroty s věčným smutkem v plachých očích a něžných pohybech. Atai Omurzakov vyhrál soutěž naprosto zaslouženě, a kdo viděl jeho semifinálovou etudu o mechanickém robotovi, který touhou po kráse jediné květiny, musel si vzpomenout také na Malého prince. Rozbouřené a rozjařené fandící publikum zažilo díky Ataiovi moment úžasného prozření – tady končí nablýskaná televizní zábava a začíná velké umění. Jak si Atai poradí v Las Vegas, těžko říct. Mně by bylo mnohem milejší, kdybych ho mohla vidět třeba na scéně Národního divadla. Je ale mimořádně příjemné, že čeští a slovenští diváci pochopili, jaký krásný dar jim svým uměním Atai ze své 4500 kilometrů vzdálené domoviny přivezl, a zajistili mu oprávněné vítězství.
Cirkus i talent budou
Dětské hvězdy do těchto šou nepatří, pokud jsou to ale děti vyrostlé v cirkusu, mají na své vystoupení nárok, okomentoval finálové vystoupení dvou kluků z cirkusu Jo-Joo jeden z porotců. Něco na tom je. Devítileté holčičky s krásnými hlasy působí v žáru světel opravdu nepatřičně. Ovšem temperamentní kluci akrobati s doprovodem koček domácích, divokých i dvounohých, to je jiná. Cirkusy v posledních letech nemají u nás moc příznivců, i když jejich atmosféra není nahraditelná žádným jiným představením. Je proto moc milé vidět, že tradiční rodinný kumšt cirkusáků u nás nevymírá a má svou výbornou moderní podobu. Kluci si druhé místo (a první mezi Čechy a Slováky) za skvělé cirkusové číslo určitě odnesli právem. Talentovaných zpěváků a zpěvaček je dost, kdo má vůli, píli a trochu štěstí na setkání se správnými lidmi, cestu na pódium si najde. Stejné je to i s tanečními skupinami. Diváky oprávněně potěší něco jiného, nevšedního. To se povedlo nejen mladým cirkusákům, ale i třem pánům v dobře padnoucích oblekách, vystupujícím pod názvem La Gioia. Pro své školené operní hlasy si upravují staré dobré hity osmdesátých let. Překládají je do italštiny, aby dojem operní árie byl ještě zdůrazněný. Krásně jim to ladí, hezky se to poslouchá a přitom je v tom nejen velké pěvecké umění, ale i originalita a elegance malinko doplněná úsměvným nadhledem. Tihle tři pánové se určitě také neztratí. Česko i Slovensko tedy své neotřelé talenty, ochotné se předvést v televizní soutěži, mají. Na zbytek finalistů nejspíš brzy zapomenu, ale Ataie, malé cirkusáky a tři tenory si budu pamatovat. Škoda jen, že stejně jako většinu výherců tohoto typu soutěží už je pravděpodobně nikdy neuvidím.
Kdo se líbil vám, milé Nezoufalky?
GábinaFoto: TV Prima Family
Zpět 0 příspěvků