Má hudba minulosti budoucnost?

Klasická neboli vážná hudba je unikátní kulturní dědictví nás Evropanů. Nikde jinde na světě k srovnatelnému vývoji nedošlo. Ale kdo ji vlastně poslouchá? Je snad její oblíbenost za svým zenitem? Věnuje se klasické hudbě již jen starší generace? Chyba lávky. Vážnou hudbu poslouchají i mladí. A mají ji rádi.

Klasická neboli vážná hudba je unikátní kulturní dědictví nás Evropanů. Nikde jinde na světě k srovnatelnému vývoji nedošlo. Ale kdo ji vlastně poslouchá? Je snad její oblíbenost za svým zenitem? Věnuje se klasické hudbě již jen starší generace? Chyba lávky. Vážnou hudbu poslouchají i mladí. A mají ji rádi.

„Vážnou hudbu poslouchám často, především když se učím,“ prohlašuje gymnazistka Agáta. Potvrzuje tím zajímavý trend. Poslech klasiky při studiu je oblíbený v celém západním světě a na internetu můžete sehnat mnoho seznamů skladeb, které se právě k tomuto účelu hodí. Jedná se o tak zvanou Focus music neboli „hudbu k soustředění“. Vědci sice dokázali, že poslech této ušlechtilé hudby nemá na učební výkony žádný vliv, přišli ale na to, že instrumentální hudba nás uklidňuje a vede k trpělivosti. Pouštění smyčcových koncertů a klavírních sonát při studiu je tedy i tak nepochybně prospěšné.

Samozřejmě existují i další důvody, proč tento druh hudby poslouchat. „Dává mi to pocit, že jsem chytřejší. Je to tak,“ směje se sedmnáctiletá Kája. A hudební psychologové jí dávají za pravdu. Barokní, vokální, či instrumentální hudba skutečně vyvolává ve svých posluchačích pocit exkluzivity a stimuluje nás k vybranějším způsobům. Dokazují to experimentem z kanadského Montrealu. V 90. letech minulého století zde byla v prostorách metra, dle rozhodnutí městské správy, pouštěna operní hudba, což vedlo k prokazatelnému snížení vandalismu. „Taky ráda poslouchám před spaním. Člověka to příjemně uklidní,“ vypočítává Kája na prstech další pozitiva.

Dle mého drobného průzkumu u mladých posluchaček vítězí klavírní a orchestrální dílo impresionistického Claude Debussyho a romantického básníka klavíru – Fryderyka Chopina. Dalšími oblíbenými skladateli jsou velikáni jako Johan Sebastian Bach a Wolfgang Amadeus Mozart. Obdivují také bouřlivou hudbu romantika Ludwiga van Beethovena nebo třeba barokní smyčcové koncerty Antonia Vivaldiho. Všeobecně vedou spíš melodické a něžné skladby 18. a 19. Století, klasicismus a romantismus, což potvrzuje i Agáta: „Když něco poslouchám sama, je to většinou Tchajkovskij, klavír a orchestr. Nebo Chopin, taky klavírní koncerty. Miluji na tom ty melodie a taky tu líbivost, jednoduchost, čistotu zvuku.“ Ale nezapomínejme ani na české tvůrce. „Mám velmi ráda Dvořáka, za jeho Novosvětskou, na toho jsem jako Češka pyšná, že je náš,“ říká hrdě jedna z respondentek. „Často poslouchám i některé modernější soudobé české skladby, konkrétně jazzové etudy od Luboše Sluka a Milana Dvořáka.“ Upřednostňovanými interprety mladých českých posluchačů jsou hlavě tuzemské orchestry a jejich hudebníci, například Český národní orchestr a Česká filharmonie.

A mluvíme vlastně o hudbě živé nebo o poslouchání cédéček? Zdá se, že ani jedno výrazně nedominuje. „Vážnou hudbu mám velmi ráda, poslouchám někdy z nahrávek, ale hlavně na koncertech, kam ráda a docela často chodím. Sem tam se to sejde, že jsou i tři za týden,“ dokládá své nadšení pro věc dvacetiletá Barbora. „Já poslouchám spíš rádio. Třeba ráno u snídaně. Nejradši mám klavírní koncerty a pak taky různá kvarteta, co zrovna frčí,“ dodává studentka Kateřina. Cesty a způsoby, jak a kdy klasickou hudbu poslouchat jsou tedy očividně rozmanité. Pro někoho je hudba jen kulisou, jiný se jí plně oddává. „Když už ji poslouchám, tak si ji chci pořádně vychutnat a soustředit se na ni,“ přiznává jedna z dívek. O budoucnost klasické hudby se ale snad obávat nemusíme. Zdá se, že mladá generace vychovává dostatek jejích budoucích milovníků.

Text a foto: Josefína Smolková