Mám raději malé obchody, ale kde je hledat?

Dočetla jsem se, že řetězce si stěžují, že jim klesají zisky, že se Češi vracejí do malých obchodů. Jenže to má nejedno úskalí.

Samozřejmě, že se vracíme do malých obchodů. Je to pohodlnější, nemusím kvůli chlebu, mléku a kusu sýra ujít deset kilometrů po supermarketu, dobrý majitel docela malé české sámošky dobře ví, co lidé u něj chtějí nakupovat a to má na regálech. Problém je, že většinu těch malých obchodů (tedy v Praze, nevím, jak je to jinde) obsadili Vietnamci. Málokterý z nich reaguje na poptávku, je jim jedno, že mají mizerné pečivo a v ostatním zboží taky nic moc nabídka. Do českých rukou se ovšem tenhle řetězec, o kterém se jako o řetězci sice nemluví, nicméně jím reálně je, už nikdy nevrátí. O Češích říkají, že neumí obchodovat, proto je malý obchod neuživí. Nevím, jak to je, nejspíš tím, že jim zkrátka stačí mnohem menší výdělky, než našinci. Celý jejich systém zásobování od jejich vlastních dodavatelů je naprosto neprůhledný, způsob rodinného podnikání pro nás nepochopitelný. Nemám proti nim nic, ale bylo by fajn, kdyby se trochu snažili přizpůsobit tomu, co chce jejich zákazník - bohužel to vypadá, že na jedné straně cpeme peníze německým řetězcům a na druhé si zvykáme na mizerné zásobování vietnamských sámošek. Malí pekaři jsou zatím jedinou světlou výjimkou, která se začíná trochu prosazovat. O řeznících bych vůbec nemluvila - těch bylo a je všude pořád dost, každý si může vybrat toho svého. Škoda, že se vlastně z tradičních českých obchodů udrželi jen oni. A že lidi všechno "neprožerou", jak dřív bylo v Čechách zvykem, že se vyhýbají nakupování v řetězcích, kde procházka mezi regály atakuje jejich peněženku? To snad je jen dobře...

gk

foto: osecna.cz