Mám se ráda a jsem sama sebou

V poslední době se roztrhl pytel s placeným poradenstvím na téma – šťastnější život. Jelikož přibývá lidí frustrovaných z toho, že nejsou dokonale krásní a dostatečně úspěšní, je to dobrý byznys. Zoufalců, kteří se tohoto byznysu chytají jak stébla trávy, a pak naskočí do sebezpytného procesu sebezdokonalování,je hafo. A přitom je tak jednoduché tento byznys s nadhledem ignorovat.

Dnes má skutečně spousta lidí problém s tím, že nemají rádi sami sebe. Je to hlavně z toho důvodu, že současnost se snaží předepisovat, co je správné, a co není. Jak máme vypadat, jak máme jíst, jakou kosmetiku používat, jak se máme chovat, jak má vypadat náš partnerský život, kolik bychom měli mít v životě sexuálních partnerů a další nesmyslné předpisy, které se na nás valí ze všech stran a jsou deklarovány jako podmínka pro spokojený život.

Když se ale rozhlédnete po svých známých, určitě mezi nimi najdete někoho, s kým se rádi stýkáte, protože je vám s ním příjemně. Je to pozitivní člověk, který sice nevypadá dokonale podle všech těch trendy pravidel, a přesto kolem sebe šíří dobrou náladu a žije si spokojeně. Bude to tím, že se má rád. I se všemi chybami. A v tom je zakopaný pes. Nikdo není dokonalý, a ti, co se za tou dokonalostí pořád ženou, si akorát zadělávají na psychické problémy. Čím víc se budou snažit, tím víc chyb na sobě najdou, a tím víc energie a peněz budou vydávat na sebezdokonalování. Je to začarovaný kruh, který vede do pekel.

Na tom, jak moc se máme rádi či neradi, záleží celý náš život.  Mít sami sebe rádi vlastně znamená přijmout se takoví, jací jsme právě teď, bez neustálých výhrad a připomínek, co by na nás mělo být jinak. Každé ráno, kdy se vypravujeme do světa, bychom měli vycházet s dobrým pocitem, že jsme sami sebou, že nám to sluší (protože nosíme to, co se nám líbí, a nemusí to být právě podle momentálního módního trendu) a že ten den bude příjemný. A že nejsme jak lunti, není nám už pětatřicet, nemáme na sobě značkové oblečení a v peněžence zlatou kreditku? Nad tím mávneme rukou. Jsou přece podstatnější věci v životě, ne?

Jana Vorlová

Foto: tolmea.cz