Marta Jandová pro nemocné děti

Zpěvačka a lékařka – dvě vzdálená povolání, dva rozdílné životní styly. Marta Jandová a MUDr. Lucie Cingrošová se setkaly, aby na tvářích nemocných dětí zazářil úsměv. Když se dva oddělené póly magnetu přiblíží, jejich síla se zvětšuje. Dotknou se – a zajiskří to. Při práci pro charitu, i při setkání v zákulisí divadla Broadway.

Otázky MUDr. Lucie Cingrošové pro Martu Jandovou

Proč jste ze všech charitativních akcí zvolila podporu právě projektu MŮJ NOVÝ ŽIVOT?

Snažím se vybírat si akce opravdu pečlivě, protože všichni víme, že ne všechny jsou myšleny upřímně, nebo se na nich chtějí určití lidé zviditelňovat. Je to smutné, ale je to tak. Na MŮJ NOVÝ ŽIVOT se mi libí, že je to hlavně pomocný dialog mezi doktory a dětmi s jejich rodinami. Oceňuji také, že je to celé pojaté velice optimisticky, že i taková nemoc se dá „vymalovat“ ve všech barvách, ne jenom v černé. A fotky Kamily Berndorffové jsou krásné.

Liší se přístup známých osobností nebo třeba kapel vašeho formátu ve vztahu k charitě v Česku a v Německu?

To bych úplně neřekla, jak tady, tak v Německu je zájem o pomoc na různých charitách velikých. Přece jenom jsou známé osobnosti víc na očích, a proto jsou jejich slova nebo činy hlasitější, viditelnější. Bylo by smutné, kdybychom to nevyužili k nějaké pomoci. Akorát si myslím, že spousta charit v České republice často končí focením se před logem dané organizace. V Německu jsme byli aktivnější. Koncerty přímo v nemocnici, natočení nějaké extra písničky pro nějakou dobrou věc, na které se podílely zpěvačky různých žánrů atd.

Co říkáte na to, že si vás vybrali naši dětští pacienti formou ankety, kterou jsme v rámci projektu Můj nový život uspořádali přímo na oddělení dětské onkologie a ptali jsme se v ní dětí, jakou známou osobnost by si přály v rámci projektem potkat nebo pozdravit?

Abych pravdu řekla, tak jsem docela překvapená. Přece jenom se neobjevuji až tak často na veřejnosti, hlavně té přístupné dětem... Doufám, ze jim mohu být dobrým příkladem.

Jaký je váš vztah k lékařům?

Lékaře potřebujeme všichni, ale trochu se jich i bojím. Práce lékařů není vždy jednoduchá, když musí například pacientovi sdělit nějakou horší diagnózu, než by si člověk sám přál. Nebojim se ale natolik, ze bych strachy na prohlídku nešla. Vim, ze taková nevinná návštěva lékaře může někdy i zachránit život. Stát se doktorkou jsem nikdy nechtěla, ani jako dítě. Sice mě práce s lidmi baví, ale vyhovoval by mi spíš výzkum. Jsem ale ráda za to, že existují takoví lidé, kteří se o nás starají. Také obdivuji všechny lékaře, kteří pracují na dětské onkologii, a jsou porad pozitivní a optimističtí. Já bych této práce nebyla schopná, protože bych plakala od rána do večera.

Kdy a kde vás budeme moci vidět live? Chystáte se s kapelou v létě na festivaly?

V létě se budeme s die happy potulovat po různých festivalech. Už se na ně moc těším, protože by mělo být i slunné, teplé léto, což je docela důležité pro venkovní akce. Slunce na obličeji, vítr ve vlasech a festivalové jeviště pod nohama budeme mít v České republice například na festivalu Vysmáté léto 21.července.

Otázky Marty Jandové pro MUDr. Lucii Cingrošovou

Jak jste se vůbec dostala do tohoto oboru? Bylo vaším snem už od malinka pomáhat dětem?

Důvody mého vstupu do oboru dětské onkologie byly více než prozaické – chtěla jsem už od školy pracovat na onkologii, ale pouze na dětské v Motole mi nabídli místo na plný úvazek. Měla jsem obavy, že práci s takhle nemocnými dětmi nezvládnu. Teď po šesti letech si naopak nedovedu představit pracovat v jiném oboru než v dětské hematoonkologii.

V jaké chvíli se vůbec zrodila první myšlenka projektu MŮJ NOVÝ ŽIVOT ? Stalo se ten den něco neobvyklého?

První myšlenka uskutečnit projekt, který by představil veřejnosti onkologicky nemocné děti optimistickým způsobem, se zrodila v Indii, na poušti Thár, nedaleko hranic s Pákistánem. Bylo to v únoru 2010. Paní fotografka Kamila Berndorffová, spoluautorka projektu, má ten moment ukotvený ve své vizuální paměti velmi přesně: Jela jsem na velbloudu před ní a povídala jí o tom, jak ráda v Motole na dětské onkologii pracuji, jak jsou moji pacienti neuvěřitelně stateční - a že mi to nikdo nevěří. A pak jsem se na Kamilu otočila: „A nechceš zkusit naše děti vyfotit? A udělat výstavu?“ A zbytek pobytu už Kamila vymýšlela, jak na fotkách zachytit u nemocných dětí jejich hrdinství a pevné odhodlání se uzdravit.

Kde vidíte projekt třeba za 5 let? Jaké máte další plány, nápady?

Nápadů máme spoustu, ale prostředky sháníme obtížně. Původně měl být projekt putovní výstavou po několika městech ČR. Pořádáme pro děti v rámci projektu také spoustu akcí, při kterých sami zjišťují, že ani při různých handicapech vyplývajících z diagnózy zhoubného nádoru nemají téměř žádná omezení. Hlavní myšlenka projektu – diagnóza onkologického onemocnění není konec, ale začátek nového života – je nadějí nejen pro stávající pacienty, ale i pro ty budoucí. Všichni bychom si přáli, aby projekt nějakou formou pokračoval, problém jsou v tuto chvíli bohužel finance.

Co nejčastěji čtete v očích vašich malých pacientů?

Naději, odvahu, statečnost, odhodlání se uzdravit. Děti se nevzdávají. Já bych našim dětským pacientům a jejich rodinám ráda projektem MŮJ NOVÝ ŽIVOT vyslovila za jejich nesmírné hrdinství úctu a poklonu.

Co je vaší největší odměnou, kterou od těch malých silných bojovníků dostáváte?

Úsměv na tváři nemocného pacienta. Kdyby se mi podařilo pomoci k úsměvu nebo k uzdravení byť jedinému dítěti, stála by tahle práce za to.

Gabriela Koulová, Motol in

Foto: Michaela Feureislová