Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Tak jakým mužům bychom se ještě měly, milé nezoufalky, vyhnout, aby se z nás nestaly zoufalky?
Chorobný šetřílek:
- jeho návrh “zajdeme si na kafe“ (pozvání na večeři by bylo finančně náročnější)
- „sejdeme se tam a tam“ (proč by pro vás jezdil a utrácel za benzín?)
- při placení v kavárně hlásí číšníkovi: „platíme každý zvlášť“
- když jej pozvete na večeři k vám domů (a strávíte přípravou večeře celé odpoledne, aby miláčkovi chutnalo), panáček se dosype k vám do bytu s prázdýma rukama, ani na květinu se nezmohl. Pak si dá třikrát nášup a zeptá se vás, zda by si mohl zbytek vzít s sebou domů.
- typický příklad muže, který hodně bere, ale málo dává
Jája:
- navenek hezký, oslnivý, sebevědomý, úspěšný „ředitel zeměkoule“
- vevnitř soustředěný pouze na sebe, vlastní přání, bez empatie
- když máte schůzku, stanoví kdy a kde, nechá vás trmácet se v mrazu přes půl města přesto, že má k dispozici dvě auta
- nechá vás čekat kdekoliv a kdykoliv – prostě jen zavolá, že se opozdí (v lepším případě, v tom horším nezavolá vůbec a prostě časem přijde). Jeho zpoždění může trvat jakkoliv dlouho, a vy můžete trčet kdekoliv, kam vás právě odvelel. Je přesvědčen, že sedíte u telefonu a čekáte na jeho zavolání (což také většinou děláte).
- rozhovor s ním se točí jenom kolem něho – jak ON se cítí, jaký ON měl den, kde ho právě píchá, jaké má plány , že dostal rýmičku a měla by jste ho, chudáčka, uložit a postarat se o něho
- dostala jste se do role, kdy on řekne „vyskoč, a vy se zeptáte: jak vysoko, drahý"? Opravdu tohle chcete ?
Mamánek:
- „hoch“, byť i šedesátiletý, úspěšně využívající služeb „mamáhotelu“
- mezi matkou a synem je pevná, nepřestřihnutá a většinou nepřestřihnutelná „pupeční šňůra“
- „chlapeček“ je obsluhován maminkou od přípravy stravy až po péči o prádlo, služeb uklízečky nevyjímaje
- případná partnerka se v očích matinky okamžitě stává sokyní, a to může být třeba ze zlata. Pro jejího „chlapečka“ není žádná dívka dost dobrá, a to prostě proto, že matinka se o „hošíčka“ nehodlá s nikým dělit, ne tak ještě aby se odstěhoval jinam. Pokud se „klučík“ do nějakého děvčete zakouká a prosadí si manželství s ní, dochází k věčným útokům tchýně na snachu, střetům, kdy manžel se ocitá v roli smírčího soudce a prohlásí za vítěze sporu obvykle matku. Záchranou takového manželství by bylo odstěhování se co nejdále od matky, k tomu však většinou nedochází. K čemu však dochází často, je úprk mladé ženy, většinou už i s dětmi kamkoliv, hlavně co nejdále od tchýně.
Ještě pár obzvláště zdařilých kousků na nás čeká, o těch však až zase za týden.
Vaše Dana
Čtěte předchozí díl:
http://www.nezoufalky.cz/cz/co-je-dobre-vedet/mate-ten-spravny-styl-dil-7.html
Zpět 0 příspěvků