Miss Cirkus

Pokud si chcete za podzimních večerů pěkně počíst, máme pro vás tip na novou knížku naší nezoufalčí souputnice a oblíbené autorky Jiřiny Tejkalové. Jmenuje se Miss Cirkus a přínáší příběh místy lehounký jak flitry na cirkusovém kostýmu, místy hutný jako těsto na velkou várku knedlíků.

Obojího najdete v příběhu mladé nezkušené Žížaly dost a dost. Od míchání těsta na knedlíky ve školní jídelně ji totiž cesta náhod odvede na neuvěřitelnou výpravu s cirkusem. Ne, nenajdete tady romantiku Cirkusu Humberto, ale nepřikrášlený obrázek života cirkusáků na konci sedmdesátých let minulého století. Příběh holky z vesnice, která se sice tvářila v té době jako součást Prahy, na zahrádkách tu ovšem spíš pobíhaly slepice než se honosily bazény. Celá Žížalina cirkusová anabáze netrvá víc než měsíc – přesto vydá zážitků na pěkný román.

Že umí Jiřina Tejkalová vyprávět ženské příběhy, to známe dobře i z jejích předchozích knížek (Můj řecký rozvod, Běda ženám, kterým muži vládnou). Tentokrát se ale vydala trochu dál do minulosti a podařilo se jí nenápadně a lehkým perem vtělit do příběhu také prapodivnou atmosféru doby normalizace, jejíž kuriozity typu nakupování džínsů v Tuzexu a normování výroby knedlíků v závodních jídelnách jsme i my pamětníci už skoro zapomněli. Dolní a Horní Počernice byly tenkrát dva světy – vesnice se slepičími dvorečky na straně Dolní a zimoviště cirkusů a cirkusáků na té Horní. Jak setkání těchto dvou světů dokázalo zahýbat životem jedné docela obyčejné holce budete číst jedním dechem, protože příběh se řítí kupředu neuvěřitelným tempem. Nic se tu zbytečně nepitvá, vše se prostě děje, a to tak rychle, že hrdinka sotva stačí nabrat dech a čtenář se jentaktak stačí tu pousmát, tu lehce rozesmutnět.

A pokud vás při četbě napadnou docela přirozené otázky směrem k autorce, tady je pár odpovědí:

„Ano, jezdila jsem s cirkusem, ne, nejsem hrdinka této knihy, ne, neseznámila jsem se se svým
manželem v cirkuse, ano, jezdila jsem na slonu atd. :-)“