Mužské kojení není vtip

S českým překladem knihy Umění mužského kojení nizozemského autora prof. PhDr. Pieta de Vriese k nám doputovala další kuriozita 21. století. Ne, opravdu to není vtip, titul knihy nemá ani přenesený význam. Je prostě o tom, že muži mohou kojit. Co vy na to?

Na první dojem jsem to považovala za vtip. Pak jsem v tom hledala jinotaj – myslela jsem, že mužské kojení říká autor tomu, že muž „odkojí“ dítě tím, že mu předává své životní zkušenosti, prostě že ho vychovává. Kdepak! Nic takového – autor opravdu propaguje mužské mléko a přikládání miminka k mužskému prsu. Kde to vzal?

Možná vás to překvapí stejně jako mě. Pan profesor se ponořil hluboko do dějin a objevil tam, že staří Vikingové, národ statečných bojovníků, mořeplavců a dobyvatelů, objevitelů Ameriky, tuto praktiku běžně používal. Muži kojili zejména chlapce – budoucí válečníky. Zalistovala jsem dál a našla informace o tom, že mužské kojení bylo známé třeba i ve starověkém Řecku. Vytratilo se vlastně z povědomí až s definitivním ustavením novodobého řádu, konstituováním rodiny a obce, v níž se zcela oddělily mužské a ženské role.

Jenže – ve světě se nic neztratí úplně. Autor knihy tak uvádí jako příklad otcem odkojeného dítěte slavného polárního badatele Roalda Amundsena, ale abychom stále nebloudili v minulosti, také několik holandských vrcholových sportovců – hokejistu, atletku, veslařku, horolezce. K tomu přidává i tvrzení, že výživa mužským mlékem je natolik hodnotnější než ženským, že lidé takto odkojení jsou nejen fyzicky zdatní, ale také mají bystřejší úsudek, vyšší IQ. No považte – to už trochu zavání mužským šovinismem, ne?

Četla jsem pouze pár ukázek z knihy, takže můj pohled v tuto chvíli není úplně objektivní. Z propagačních materiálů, které nyní kolují světem a možná i vám dorazily do mailové schránky (nevyžádané, samozřejmě), šovinismus přímo trčí. Dokonce fotografie starých i nových reklam na mužské kojení dost nápadně připomínají propagaci „výroby“ zdatných jedinců dobré krve, statečných vojáků, vrcholových sportovců, úspěšných a krásných jedinců ve všech směrech. A tak se bohužel z podpory něčeho, co samo o sobě určitě není nijak odpuzující, naopak to upomíná na možnosti lidského jedince, které se vytratily nánosem předsudků a k čemu by třeba vůbec nebylo špatné se vrátit, stává tak trochu úvaha o možnostech vzniku „čisté rasy“. Docela hrůza, že?

Sama jsem si z toho udělala několik závěrů:

* ano, mužské kojení je možné, lékaři to potvrzují, mužské mléčné žlázy je možné poměrně jednoduše stimulovat k produkci mléka stejně jako ženské…

* ano, proč ne – kojení je pro dítě zcela zásadní, přináší mu nejen imunitu a přesně tu výživu, kterou potřebuje, ale také vytváří nejužší citovou vazbu na rodiče – hlavně samozřejmě na matku, ale proč ne i na otce…

* ne vulgarizované propagaci plné šovinistických frází – ponechme každému svobodnou možnost rozhodnutí, neabsolutizujme hodnotu mužského kojení, protože absolutní hodnotu nemá, je to prostě jen jedna z možností

* zamýšlejme se nad mužskou a ženskou rolí při výchově dítěte, přejeme si přece vychovávat zdravé děti se zdravými city, nikoliv urputné bojovníky, produpávající si cestu životem bez ohledu na slabší jedince

Poznámka na okraj – jednu celkem pozitivní myšlenku mi to navodilo – jestliže muž může kojit, proč by homosexuální páry nemohly adoptovat dítě v nejranějším věku? Pokud jeden z mužů převezme i v tomto smyslu roli matky, co k tomu ještě dodat? Vždyť pro dítě je vždy nejdůležitější vyrůstat v domově, kde mu dva dospělí jedinci pomáhají vytvářet sociální vazby. Kdo kojí, pro opuštěné dítě až tak důležité není.