Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Zcela moderní Broučky nabízí dětem i rodičům nakladatelství Jota. Zdraví se Těpéro, místo lucerniček si svítí baterkami a z Kmotříčka se stal Kmotr. Nicméně usínají i vstávají stejně jako přes 135 lety.
Pro kolik asi generací jsou jedním ze symbolů dětství Karafiátovi Broučci – kouzelný pohádkový příběh o rodině svatojánských broučků. Je to prostě nesmrtelný bestseler, který všichni známe. Ale možná už méně víme o jeho autorovi.
Nejdřív o pohádku nebyl zájem
Jan Karafiát (1846 – 1929) byl český prozaik a evangelický farář. Pocházel ze staré písmácké rodiny, vystudoval německé piaristické gymnázium v Litomyšli a gymnázium ve vestfálském Güterslohu. Poté studoval bohosloví v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. V roce 1875se stal farářem v tehdejší valašské Hrubé Lhotě. Svůj úřad o 20 let později pro neshody s nadřízenými opustil a odešel do Prahy, kde působil jako nezávislý misionář. Broučky vydal v roce 1876 vlastním nákladem anonymně, za finanční podpory své mecenášky lady Jane Beaukenen, s níž se seznámil v době, kdy působil jako domácí učitel ve skotském Edinburgu. Pohádka pro menší i větší děti, jak zněl podtitul, nevzbudila žádný ohlas. Úspěch přišel až o 17 let později, kdy Broučky „objevil“ spisovatel Jan Herben. Edice byla rychle vyprodána a v roce 1894 přišla reedice.
Život podle božích přikázání
Dílo Jana Karafiáta je dodnes oceňováno pro básnický jazyk a ve své době novátorský přístup k dětskému světu a psychologii dítěte. Vyprávění o všedním životě broučků je alegorií příkladného života lidí žijících podle božích přikázání. O morální a zejména teologickou hodnotu se vedly spory, autorovi bylo vyčítáno, že kladl velký důraz na absolutní, bezmyšlenkovitou poslušnost svých postav. Jan Karafiát odkázal autorská práva českobratrské církvi, což bylo velkorysé gesto. Díky Broučkům mohla církev dotovat vydávání Bible a dalších církevních tiskovin a knih.
3D, kšiltovky a baterky
Broučkům se ale dostalo více podob. Pohádka byla zhudebněna, stala se podkladem pro rozhlasové a televizní zpracování, byla nastudována jako divadelní hra a vyšlo neuvěřitelných téměř 90 knižních adaptací. Zatím posledním vydavatelským počinem je vydání nakladatelství Jota, ve kterém ovšem Broučci odložili své letité kabátky. Autor ilustrací, výtvarník Aleš Čuma oblékl okřídlené postavičky skutečně originálně. Kmotříček vypadá jako Kmotr mafioso, tatínek s maminkou jakoby přišli z večírku třicátníků, Janinka má fialový přeliv a Brouček kšiltovku a tykadla utopená v patce přes jedno oko. Navíc jsou obrázky 3D a knížka obsahuje brýle, takže celé broučkovské „obalení“ je ve stylu 21. století. Noví Broučci jsou moderní, netradiční, zábavní, ale stále nesou stejné poselství o koloběhu a skutečných hodnotách broučího i lidského života. Přestože moderní komentáře, které se objevují v bublinách u ilustrací, Karafiát v původním textu samozřejmě nemá.
Jiří Houser
Zpět 0 příspěvků