Pak že se psi nesnášejí s kočkami…

Nevím, kde se vzala pověra, že když se vy lidi nemáte mezi sebou rádi, jste na sebe nevraživí jako kočka a pes. Mně je dáno žít pod jednou střechou hned se třemi kočkovitými tvory, a není to u nás doma žádná itálie…

To víte, že jsem koukal jak spadlej z višně, když jednoho dne přinesli páníčkové v košíku dvě chlupatá klubíčka a mohli se z nich pominout. Já jsem si je jen očuchal, pak si zalezl do pelíšku a vyčkával, co se bude dít dál. Rumba a Čača, jak jim začali říkat, nebyla však jen návštěva, jak jsem si myslel. Když ty kočičí holky dostaly misku jako já, trochu se mě to dotklo, a tak jsem se rozhodl to nadělení ignorovat.  Naštěstí mě páníčkové chlácholili piškotkama a hladili, prostě si to u mě žehlili, jak mohli, takže jsem žádnou újmu nepociťoval. A když jsem první dny začínal mít někdy pocit, že už je toho šišlání a kočičákování dost, došel jsem si pro svou porci pozornosti a basta. Já se zkrátka odstrčit nedám, svoje práva si dobře hlídám.

Občas jsem do těch koček strčil čumákem, a olízl jsem si je, a nijak nepříjemné to nebylo. Ale vocuď pocuď, jak se říká. Žádné velké přátelíčkování jsem nenavázal. Prostě jsme se naučili žít vedle sebe a vzájemně si nepřekážet. A aby toho nebylo málo, po nějaké době k nám přibyl ještě kocour Tango, kterého paníčkové našli u pumpy ve zbědovaném stavu. S tím měly větší problém Čača s Rumbou než já. Jestli mám v domě potkávat o jednu kočku víc, mi bylo srdečně jedno. To ty kočičí holky na něj ostošest syčely a dodnes se s Tangem moc nemusí. Navíc on je to takový kastrátek podivínský – asi si chudáček užil před svou záchranou své a má z toho trápení celoživotní trauma. Ale ani to mě nezviklalo k nějakému velkému sbližování. Prostě žijeme všichni pohromadě, kočky si lítají po zahradě, já se užívám venčeníčko, a občas dokonce baštíme ze společné misky. Proč ne, že… Prostě se vzájemně respektujeme a ctíme pravidla soužití. A tak to má být.

Občas se návštěvy páníčků diví, jak se s kočkami dobře snáším a ony se mnou. Že prý to tak mnohde jinde nebývá. Ale ono je to podobné jako u vás lidí. V některých vztazích to klape, v jiných to skřípe. A vždycky záleží na těch jedincích, jak si to mezi sebou uspořádají. Ať jsme čtvernožci nebo dvounožci. Mezi námi všemi se bohužel najdou i nesnášenliví prudiči…

Váš Oťas Nezoufalík