Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Jde o hru Josefa Topola, kterou Východočeské divadlo v Pardubicích uvádí po třiapadesáti letech. Tenkrát šlo o jedno z prvních uvedení hry u nás, dnes je spíš připomínkou doby „kolektivizace vesnice“, jak byla zařazena a označována.
Martin Mejzlík
Krásná číslovka onen pel smazala, a jak říká dramaturg Zdeněk Janál… tentokrát nejde o politiku. Podstatné jsou především mezilidské vztahy ve všech svých rovinách a otázky, které se po generace opakují. Sledujeme souboj jedince se společností ve vypjaté chvíli. Boj o tradiční hodnoty v propojení s realistickým příběhem soukromého rolníka Krále dotváří symbolická rovina masopustních maškar a obě jsou pak symbioticky srostlé v jednu…
Klíčovým tématem hry je podle hostujícího režiséra Břetislava Rychlíka faustovský zápas o duši člověka…jde o to, zda člověk obstojí sám, aniž by se definoval jako nějaký hrdina. Zda obyčejný člověk z venkova obstojí proti šílenství, jaké představoval komunismus, za který si v dnešní době můžeme dosadit cokoliv…
V hlavních rolích diváci uvidí Martina Mejzlíka, Milana Němce, Petra Borovce, Janu Ondruškovou, Josefa Pejchala…
A jak je v divadle zvykem, foyer své diváky vítá výstavou. Tentokrát jsou to grafiky Dalibora Borovce, kterou autor nazval Melancholická krajina.
Bss
Zpět 0 příspěvků