Přátelství lidí a psů

Na Radioterapeuticko-onkologickém oddělení se sešla primářka MUDr. Jana Prausová, Ph.D, MBA s herečkou Sandrou Novákovou. Znají se dlouho a dobře, přesto o sobě nevědí všechno, takže bylo na co se ptát. Nakonec ovšem hovor přece jen od vážných témat sklouznul k aktuálnímu společnému zájmu – Jana Prausová má ročního pejska a Sandra Nováková si na podzim přinesla z útulku podobnou psí slečnu. A tak se začaly vyprávět psí historky, které vždy pobaví a rozesmějí.

Jana Prausová odpovídá Sandře Novákové

Jste primářkou pracoviště, kde se léčí nádorová onemocnění. Jaká je historie a současnost vašeho oddělení?

Onkologie existuje v motolské nemocnici už řadu let, ale zpočátku bylo jen malé oddělení o devatenácti lůžkách s jedním zastaralým ozařovačem. Vše se zlepšilo po roce 1997, kdy se vybudovaly nové ozařovny se špičkovou technikou a přestěhovali jsme se do modré budovy – dospělé části nové nemocnice. V současné době patříme mezi třináct komplexních onkologických center v republice, kde je prováděna terapie na evropské úrovni prakticky u všech solidních nádorů, které se u nás léčí.

Přijímáme k léčbě pacienty z daného regionu v plné šíři problematiky. Naším regionem je Praha a Středočeský kraj, vzhledem k počtu obyvatel se ale o onkologickou péči dané oblasti dělíme s dalšími pracovišti – Bulovkou, Thomayerovou nemocnicí a Všeobecnou fakultní nemocnicí. U některých specifických diagnóz ovšem přijímáme pacienty z celé České republiky, protože výskyt těchto diagnóz není tak četný a je efektivnější soustředit na ně pozornost na jednom onkologickém pracovišti.

Soustředění do komplexních onkologických center přináší postupně zlepšení péče o pacienty. Onkologie v malých nemocnicích nemohou poskytovat péči v plném rozsahu, jejich úkolem je tedy především diagnostika. Pacienty pak mohou odeslat ke komplexní léčbě právě k nám.

Co vás osobně přivedlo k této práci?

Tak trochu náhoda. Po dokončení školy jsem chtěla zůstat v Praze, protože už jsem byla vdaná a manžel měl práci v Praze. Původně jsem se chtěla věnovat porodnictví a gynekologii, ale v motolské nemocnici tehdy byla jen dvě volná místa – na zobrazovacích metodách a na onkologii. Zvolila jsem tedy onkologii, protože práce se mi zdála pestrá a zajímavá. Spolupracujeme se všemi obory medicíny a pokrok v oblasti léčby nádorových onemocnění v posledních dekádách je obrovský. Rozhodně tedy nelituji, že jsem u tohoto oboru zůstala.

Sama se, pokud vím, specializujete na problematiku nádorových onemocnění prsu a tlustého střeva. V obou případech dnes můžeme využívat zdravotními pojišťovnami hrazenou preventivní péči. Mají o ni u nás lidé patřičné povědomí a je dostatečná?

Bohužel nikoliv. Lepší je to v prevenci rakoviny prsu, pro jejíž propagaci se udělalo v posledních letech hodně. Přineslo to výsledky – mnoho žen se naučilo využívat možnosti preventivní péče mamologických poraden a chodit pravidelně na mamografické vyšetření. U prevence kolorektálního karcinomu jsme na tom ale mnohem hůř. Snad je to tím, že lidé se obávají kolonoskopického vyšetření a není jim příjemné ani vyšetření krve ve stolici. Zejména to druhé je přitom zcela banální, jednoduché vyšetření, odběr si provádí pacient sám v soukromí, není tedy třeba žádných obav ani zbytečného studu. Také kolonoskopie prováděná akreditovanými pracovišti je dnes vyšetření šetrné a nikterak bolestivé. Mohu jen apelovat na všechny, aby využívali toto preventivní vyšetření, protože četnost výskytu kolorektálního karcinomu patří mezi nejvyšší. Preventivní prohlídka přitom dokáže zachytit problém dokonce ještě předtím, než se onemocnění rozvine nebo v jeho raném stadiu, kdy je dobře léčitelné. Ať už vám tedy toto vyšetření nabídne praktický lékař nebo se sami obrátíte na odborné pracoviště, kde se vyšetření provádí, rozhodně byste na něj neměli zapomínat. Praktický lékař vám přesně řekne, od jakého věku je možno prevenci využívat, u rizikových pacientů pak může doporučit vyšetření i před dosažením tohoto věku.

Léčba nádorových onemocnění se neustále vyvíjí, stoupá ovšem také její finanční náročnost. Jak je to s přístupem k moderním metodám léčby u nás a jaká je perspektiva do budoucna?

Dá se říci, že v současné době mají pacienti v České republice přístup téměř ke všem moderním metodám, které jsou dostupné v Evropě a ve světě. Nepříjemné je, že se někdy neúměrně dlouho protahuje schválení úhrady některých nových léků pojišťovnami. Pak jsou pacienti u nás handicapováni tím, že jinde v Evropě je nový preparát dostupný, zatímco u nás se na něj čeká, protože bez stanovení úhrady pojišťovny nemůžeme lék předepisovat. V to já i moji kolegové vidíme velkou rezervu, kterou by měl stát řešit. U onkologických pacientů jde mnohdy o čas, včasné zahájení léčby může znamenat rozhodující moment pro jejich úspěšnost.

Sama se snažím přispívat z benefičních představení také vašemu pracovišti. Jak takové finanční dary mohou vaší práci pomoci?

Za každý dar – finanční i věcnou pomoc – jsme velice vděční. Vážíme si takových příspěvků od pacientů, jejich rodin i mnoha dalších lidí a organizací. Značně nám to pomáhá a prostředky využíváme jak k například k nákupu zdravotnického vybavení, tak ke zvyšování komfortu pro pacienty, který je nedílnou součástí úspěšné léčby. Bez těchto darů bychom se v mnoha případech neobešli, obnova přístrojů, počítačového vybavení, ale třeba také instalace klimatizace do čekáren – to vše je finančně velmi náročné a peněz bohužel stále není dostatek.

Jak si od své práce nejlépe odpočinete?

Pro mě je nejlepší odpočinek na naší chalupě za Prahou, tam odjíždíme ve volných dnech i v létě na dovolenou. Ráda vařím, zahradničím, ráda pozvu přátele – to vše mi pobyt na chalupě dokonale umožňuje. A dobře je tam i našemu pejskovi. I vy jste si nedávno pořídila podobného pejska, tedy psí slečnu. Takže až příště přijedete k nám na chalupu, musíme je seznámit.

Sandra Nováková odpovídá Janě Prausové

Hrajete od dětských let. Napadlo vás vůbec, že byste dělala něco jiného? Třeba zdravotní sestru, když ji teď už dlouho hrajete v Ordinaci v Růžové zahradě?

Přiznám se, že na práci zdravotní sestry bych asi neměla dostatek vůle, energie, odhodlání a trpělivosti. Je to tvrdá práce a u nás bohužel stále nedoceněná, proto klobouk dolů před všemi zdravotními sestrami, já si na to radši jen budu hrát.

Stejně jako vaše seriálová postava máte za sebou docela divoké mládí. Co pro vás byla záchranná brzda, abyste nastartovala jiný způsob života?

Pud sebezáchovy a setkání s jinou realitou, než kterou jsem tehdy žila. Potkala jsem člověka, který aniž by to věděl, mi ukázal cestu, nasměroval mě. Byl to fotograf Tomáš Třeštík. Poskytl mi dočasný azyl po tom, co mě máma vyhodila z bytu, když jsem se opakovaně vrátila domů místo v pátek v neděli. Noční život, houseparty, koketování s extází jsem vyměnila během jednoho týdne za život mezi knížkami. Za školu jsem vlastně chodila dál, jen jsem už nedospávala večírky před Rudolfinem, ale seděla v kavárně a žila si napsané příběhy.

Pravidelně pořádáte jevištní pořad Barování se Sandrou Novákovou. Vaše hlavní role je v zákulisí, i když v pořadu i zpíváte. Jak zvládáte roli manažerky – zcela jinou životní polohu, než je herectví?

Vzhledem k tomu, že téměř pravidelně pořad dotuji, tak asi špatně. Ne... Dělám si legraci. Myslím, že šestileté fungování tohoto pořadu, bez jakékoliv mediální podpory, Malostranská Beseda, za pár minut vyprodané lístky, historie účinkujících ( Ondřej Brzobohatý, Tomáš Klus, David Koller, Barbora Poláková, Soňa Červená, Boris Hybner, Matěj Ruppert, Lenka Nová, Karel Gott, Michal Horáček, Ondřej Ruml, Vojta Dyk a mnoho dalších) mluví za vše. Vlastně i poslední úspěch Barování. Sestřih jednoho večera odvysílala Česká Televize na Silvestra 2012 na ČT 2 a výtěžek 40 tisíc Kč putoval na Radioterapeuticko-onkologické oddělení FN v Motole.

Výtěžek z Barování, zejména z Benefičního Barování, které zhruba jednou za půl roku pořádáte, věnujete zdravotnictví nebo postiženým. Jak se stal z Barování charitativní projekt a jak vybíráte, komu finanční prostředky věnovat?

První impuls přišel s nabídkou uspořádat Barování v Lucerně ve velkém sále. Bylo to u příležitosti pětiletého výročí fungování tohoto pořadu. Byla to veliká výzva, na druhou stranu obrovský risk, přesunout tento komorní klubový pořad do tak velkého prostoru. Takže možná i jako alibi, pokud by se večer nepovedl, měl sloužit fakt, že to bylo alespoň pro dobrou věc. Dalším důvodem bylo, že jsme chtěli pokračovat v tradici, kdy všichni účinkující vystupují zcela zdarma, pouze za útratu. Takže jsme museli vymyslet, co s tržbou ze vstupného. Co se týče výběru, kam finance věnovat, je to vždy po vzájemné dohodě s Filipem Rajmontem (moderátorem večera) nebo spoluorganizátory těchto větších produkcí.

Váš mediální obraz je dvojí – na jedné straně divoška s drobnými výstřelky, na druhé straně mladá křehká dáma, věnující se po několik let systematicky charitativnímu projektu pro zdravotnictví, ale třeba i opuštěným pejskům. Která Sandra je ta pravá?

Obě ty Sandry jsou v jedné Sandře. Možná by se jich tam našlo ještě víc, proto jsem si vybrala herectví. Je to pro mě vlastně taková psychoterapie.

Foto: ALENA KAMASOVÁ, ARCHIV JANY PRAUSOVÉ, TV NOVA