Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Snad případy, ne? Máte pravdu, seriál měl v názvu množné číslo, ale chci upozornit na jeden jeho případ, který se jmenoval Korejs, velitel oddělení, co ho vyhodili, ale protože byl šikovný, zařídil si výkop výš. Klasika – neschopa má teď šanci svým bývalým podřízeným ubližovat s úsměvem a tvrdit, že to myslí dobře. Doufám, a určitě ne sama, že se bude pokračovat v natáčení dalších dílů…
Kdo je ona dokonalá postava ze seriálu v civilu?
Miroslav Hanuš je spolužák Báry Hrzánové, Simony Postlerové, Martina Dejdara, Petra Jančaříka, Miroslava Táborského a řady dalších dnes známých hereckých osobností, tenkrát party pěkných dárečků, které už na DAMU divadlo a všechno kolem strašně bavilo. Povedli se, je příjemné se na ně dívat, sledovat, jak zrají.
Mirek měl navíc k naší rodině i bližší vztah. Ze začátku díky tátovi, který léčil mého muže, později se stal starším kamarádem mého syna, který si za jeho vydatné pomoci mohl odkroutit vojnu v pražském Divadle v Dlouhé, kde Mirek dodnes nejen hraje, ale i režíruje. To druhé i v jiných divadlech. Je navíc výborný muzikant, který hraje na klavír, saxofon, bicí, kytaru a akordeon, dobře zpívá, tančí, stepuje, patří mezi divadelní autory… Na roli, kterou pro něj někdo napíše, zatím čeká. A měla by být parádní! Vlastně – proč si ji nenapíše sám?
Mirek patří do kategorie vtipných chlapů, takže jsem se ho zeptala: Myslíš, že může být slovem podaná ruka?
Může být. Zní to krásně, kultivovaně. Ale funguje i opačně. Například v případě velmi plachých či němých lidí. Či zvířat, pokud mají ruce, třeba opiček.
Vyjděme to ale z původního znění. Pokud tomu tak je, buďme pozorní k tomu, kdo a proč vám toto slovo = končetinu, podává. Slovo, stejně jako ruku, můžete podávat za různými účely.
Prvotním posláním ruky je zřejmě uchopovat. A to může probíhat dvěma směry. Je možné, že mi chce někdo něco dát, přesunout směrem ke mně. Přání pěkného dne, kus vlastní svačiny, pětikorunu, vizitku s číslem, na které je možno volat, když manžel (manželka) odjede na služební cestu apod. To je případ, kdy získáte zpravidla to, co vás potěší. V tom případě poděkujte. Použijte k tomu svoje slovo – ruku. Je možné, že z prvního kontaktu vypučí i něco většího, celý sled slov či pohybů. Třeba celá souvětí či spartakiádní sestava. Přátelství, láska. Přátelská láska s krycím názvem sex.
Pokud ale zpozorujete, že k vám se blížící slovo – ruka nic nepřináší, naopak má v úmyslu něco uchopit a vám to odebrat, neostýchejte se a reagujte přiměřeně! Tento úmysl snadno pochopíte z tvaru, v jakém k vám slovo či ruka přichází. Má-li tvar slizkého tvora, rozhodně si držte odstup. Má-li přímo tvar pěsti, reagujte rychle… úvah může být nekonečné množství. Stejně tak platí aplikovaná verze: slovo je podaná noha. V tom případě utíkejte.
Miroslava Besserová
Foto: archiv
P.S. S drobnou nadsázkou bych mohla říci, že Miroslav Hanuš nevede sice policejní oddělení, ale další skvělý tým. S herci Divadla ABC zkouší vlastní dramatizaci známé knížky „Proč muži neslyší a ženy neumějí číst v mapách“.
Zpět 0 příspěvků