Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Taky jsem podlehla – párkrát jsem si koupila levné plechovky piva prapodivných značek v supermarketu. No nekupte to za ty peníze, že… Jenže přestože nejsem vůbec žádný znalec tohoto moku, tahle europiva mi vůbec nechutnala. A tak jsem se zase vrátila k osvědčeným domácím značkám, které mám vyzkoušené - cena necena.
A v této souvislosti jsem si vzpomněla, že kdykoliv jsem si kdekoliv na dovolené někde u moře dala sklenku piva, bylo to takové světloučké nic, bez toho správného řízu a pěny. Čím to je, že mi chutná jen to naše české pivčo? Nechala jsem si to vysvětlit od skutečných pivařů, kteří europivy pravověrně pohrdají. České pivo má prostě svou tradiční recepturu, kterou tuzemské pivovary (i když už bohužel ne všechny) poctivě dodržují. Takové pivo má vyšší chmelení, vyšší plnost, charakteristickou chuť a barvu. Kromě toho dáváme do piva podstatně víc chmele či chmelových přípravků než zahraniční pivovary, a je v něm tudíž víc zdravotně pozitivních látek.
Tak hlavně aby nám to tradiční české pivo zůstalo zachováno a nepřeválcovaly ho ty globalizované břečky! Jediný možný způsob, jak se tomu ubránit, je – pít ho! Je příjemné zjištění, že i zde se v duši českého spotřebitele leccos láme a společnost lidí, vyhledávající v pivu skutečnou chuť a kvalitu a ne jen kvantitu, se stále rozrůstá a své pivo si již velmi dobře vybírá. Patřím k ní už i já, když občas dostanu chuť opravdu jen na jedno.
Eva Houserová
Foto:archiv
Zpět 0 příspěvků