Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Jako malá jsem milovala Čtyřlístek. Vzpomínáte si také? Fifinka, Bobík, Myšpulín, Pinďa. Nejošoupanější sešit nesl název Vzpoura robotů a měl na sobě vepsané jméno ANKA, kterým mi maminka označovala všechny věci do školky. Tento relikt svého dětství jsem však tentokrát nevyhrabala z nostalgie, nýbrž pro poučení.
Pračka sice pere sama, ale mluví na nás cizí řečí
Určitě si také vybavíte dobu, kdy jste vylétly z rodného hnízda a začaly si budovat své vlastní bez dozoru a moudrých rad rodičů. Idylku, která kroužila kolem rozhodování o tom, jaké záclony, závěsy, jaké barvy, kolik ručníků, zda sedačka tam nebo tuhle, brzy utloukla kladiva, přehlušily vrtačky a tisíce sprostých slov. Nakonec jsem se ale přece jen dočkala a došlo i na vysněné zařizování. Oříškem byl ovšem výběr spotřebičů, a jelikož jsem technický analfabet, s úlevou jsem tento úkol nechala na své drahé polovičce. „Na spotřebičích se nemá šetřit.“ Poučil mě muž a já jsem jen doufala, že účty, nad kterými se mi protáčely panenky, budou zárukou, že si domů přivezeme hotové poklady.
Mluvící poklady
A skutečně, když jsme vybalili pračku, svorně jsme konstatovali, že je „jen, jen promluvit.“ To jsme ještě netušili, jak blízko od pravdy jsme. Jednoho dne, kdy už pro nedostatek čistého prádla hrozilo, že budeme žít jako Adam a Eva v ráji, jsem se rozhodla, že pračku otestuji a během praní ještě něco dobrého uvařím. Pračka s tímto plánem ale očividně nesouhlasila a pisklavým nepřetržitým hláskem mě k sobě neustále volala. „Copak chceš, poklade?“ Říkám jí vlídně a její displej mi naštvaně odsekává, že „E20“. Aha. Na to si teda musím vzít slovník, který mi po dlouhém hledání prozradí, že tento výraz může mít vícero významů. Aha. Postupuji tedy vylučovací metodou: pračka zapojena správně, přívod vody jak má být, prášek je, a co čerpadlo? Pouštím se do útrob pračky a podle slovníku vytahuji hadičku a ručně vypouštím pračku. Zlatá valcha! „Když přestane téct voda,“ praví slovník, „můžete vyšroubovat uzávěr a vyndat nečistotu.“ Provedu a vzápětí je celá koupelna pod vodou. Bezva! V tuto chvíli se ovšem ozývá další můj poklad, tentokrát z kuchyně, aby mi oznámil, že mám ohřáté jídlo. Žádné decentní cinknutí, regulérní řev, který ustane, až když mikrovlnku odbavím. Vzpoura robotů!
Studium pračkového jazyku
Večer vyprávím zážitky dne svému drahému, který mi na konto pračky odpoví, že je to samozřejmé, jelikož tato pračka neustále propočítává tlaky, a pokud se do ní dostane něco, co tam nepatří (jako neodpáraná papírová cedulka od jednoho ze zánovních ručníků, jak se ukázalo), je její tlaková rovnováha narušena. A co teprve moje rovnováha!
A jaké poučení mi přinesl Čtyřlístek? Jak snadno se nám technické vymoženosti vymknou kontrole, zvláště když neumíte propočítávat tlaky, a také jak bolestné je, když si uvědomíte, že nejste Myšpulín, abyste pračku přestavěli na jiný lidstvu prospěšný vynález. Tak jsem se z této zkušenosti snažila jako správná nezoufalka vymáčknout nějaké pozitivum: Ode dneška jsem skutečný polyglot, který si do svého životopisu může vedle němčiny a angličtiny připsat také „jazyk pračky a mikrovlnky“.
Anna Štěpánková
Foto Eva
Zpět 2 příspěvků