Proměny

Že se každou chvilku na jednom místě proměňují krámky, jsem si zvykla. Proto se raději snažím nejdřív přesvědčit, než někam cíleně jdu, jestli tam je skutečně to, co hledám. Minulý týden jsem tuhle svou opatrnost nedotáhla do konce a šla koupit podkolenky svému vnukovi do známého obchůdku.

A ejhle! Byl tu řezník! Zajímavé, většinou se proměny dějí obráceně a z potřebných obchodů jsou butiky, ale o legraci bylo stejně postaráno. Přemýšlela jsem nad něčím jiným, na správném horu zahnula doleva, po pár krocích automaticky prošla skleněnými dveřmi krámku. Okamžitě jsem se probrala, když mě bouchnul do nosu divný puch. Jeden pult s masem, druhý s uzeninou, za nimi obě prodavačky, co patřily k těm původním „ponožkám“. Nehodilo se, abych odešla jen tak.

„Vzala bych si kousek předního hovězího,“ začala jsem nakupovat, ale nestačila se divit. Prodavačka sáhla po vepřovém. Ukázala jsem jí prstem na maso, které jsem chtěla.

„Já nevařím,“ zasmála se, aby svou nevědomost omluvila. „Chtěla jsem jít raději někam mezi hadry, ale nebylo místo. Prý se to naučím i já, když to zvládla majitelka,“ pokračovala, aniž bych se na něco ptala. „Říkala jste kilo?“ mlčky jsem raději souhlasně kývla, zaplatila, poděkovala a odešla.

Zřejmě jsem měla prožít veselý den, protože jinak se další překvapení nemohla nazvat. V lékárně byla za pultem slečna z cukrárny a nebudete mi věřit, kytky ve stánku prodávala řeznice. Nejsou proměny krásné slovo?