Psí svět se netočí kolem mláďat

Byli jsme ustálená smečka: my dva se Sančem, dva naši páníčci, dva mladí páníčci a tři kočky. A najednou si mladí páníčci odněkud přinesli malého lidského tvorečka, kterého všichni začali obskakovat. Celou smečkou to naprosto otřáslo v základech a nic už není jako předtím. Nás psy tahle nová situace úplně rozhodila.

Na rozdíl od našich koček, kterým je nějaké mrně naprosto ukradené – o jednoho člověka víc, nebo míň je jim šumák – já se Sančem jsme nejdřív čekali, že ten malý host časem odejde, a páníčci se zase vrátí k plnohodnotné láskyplné péči o nás. Ne že by nás zanedbávali, ale neustálé šišlání, obdivovaní a ožižlávání toho mrněte jsme pociťovali jako újmu. Když jsem se pokoušel vprsit, abych byl taky ožižláván, dokonce mě několikrát zahnali do pelíšku! A dál ťuťali a ňuňali miminko. Takové chování se dotklo mých psích citů, odfrkl jsem si a zařekl se, že se teda nebudu doprošovat a soutěžit s tím nemluvnětem o pozornost. A počkám si, až ten řvoucí uzlíček zase někam odnesou a vše se vrátí do starých kolejí. Jenže ho neodnesli a je s námi dodnes. A pořád se zvětšuje, a vydává zvuky, a dokonce už se začal pohybovat a batolí se po celém domě a všichni ho obdivují, a tleskají a nadšeně žvatlají.  My se Sančem jsme ho vzali na milost, venkoncem nám nic jiného nezbylo, ale důsledně se snažíme toho prcka ignorovat. Jenže on si nás zamiloval, pořád za námi běhá a chce nás hladit. A páníčkové z toho jsou blahem bez sebe a hafíkujou a lezou mezi námi po čtyřech. No tak teda abych vyhověl, velkoryse se nechám těma malýma ručkama hladit, ne že by to bylo nepříjemný, naštěstí nás netahá za ocas nebo za uši. Ale ten cirkus kolem toho! Udělej malej, malej a pohlaď hafíka…. hafík je hodnej, tady má očíčka, tady čumáček…. No a tak se nám ten prcek pořád někde plete do cesty a my musíme ještě dávat pozor, abychom ho neporazili, to by byl malér…. A držíme, když se mu zachce hafíkovat, a doufáme, že až vyroste, bude všechno lepší.

Zatím to nějak nechápeme, u nás zvířat platí totiž jiná hierarchie. Tam si naopak mláďata, když jsou odstavena od mámy, dávají bacha, aby se dospělákům nepletla do cesty. Vždyť jsou to nejslabší členové smečky a musí se do ní snažit zařadit, respektovat její zákony a poslouchat! Kdyby to neudělali, nepřežijí. U vás lidí jsou mláďata obskakována a svět se točí kolem nich. A proto nás omluvte, že vám v tomto směru neumíme rozumět, i když bychom moc chtěli.

Váš Oťas Nezoufalík