SEXTET v divadle METRO

Dlouho jsem se v divadle tak nepobavila, nenasmála, neobdivovala herce, s jakou noblesou a kouzlem dokážou odehrát příběh, který jde povědět jednou větou, protože by to mohl být klidně jen perfektní vtip.

V divadle METRO se hraje  o tom, že ne vždycky každý je spokojený s tím, co vlastně je. Ne, jak vypadá, ale kdo je! Víc raději nevysvětlujte, protože byste se do děje líčením situací určitě zamotali, přeskakovali různé podstatné momenty, které tady díky hře světel z jednoho prostoru udělali hned tři… no, prostě, to vážně musíte vidět!

Není zanedbatelným fakt, že herci konverzační komedii SEXTET, polského dramatika Krzystofa Jarozsyňskiho, kterou přeložili Ondřej Šrámek a Igor Šebo, režíroval ji Gustav Skála – hrají viditelně rádi. Po dlouhé době jsem ani při bedlivém sledování v představení nenašla jedno hluché místo, zbytečné gesto, nic navíc, třebaže text k podobným kreacím dost často svádí.

Zuzana Slavíková, Vladislav Beneš, Kateřina Urbanová i Matěj Merunka jsou dokonale sehraná čtyřka. Je mi jasné, že všichni společně určitě od premiéry vychytali i dodali hodně drobností, co tuhle komedii povyšují na zatraceně dobrý kumšt.

 Zuzana Slavíková je přesně ta matka, po které snad každé dospělé dítě přímo „touží“! Mít ji doma, omdléváte, děláte všechno pro to, abyste se co nejméně potkávali. Vidět ji jen jako postavu na jevišti, musíte se všemu, co předvádí, co často důvěrně znáte, hlavně smát. Naservíruje vám během necelých dvou hodin rejstřík všech povahových vlastností hysterické, milující, opatrovnické, sobecké, slepičí, nic i vše chápající matky s takovou grácií a suverenitou, že ji nakonec stejně musíte i vy mít rádi. Přitom jí i v gejzíru slov každé rozumíte!

Vladislav Beneš je úkaz! Snad mi promine takové pojmenování kouzelně odehraného rozvádějícího se muže, který doprovází svou ženu na kliniku, aby absolvovala (jinak se totiž taková ptákovina nedá nazvat) chirurgický zákrok. Nikdy jsem tohoto skvělého herce, člena činohry Národního divadla, úžasného dabéra (nejen Richarda Gera) neviděla v tolika komediálních kreacích, promítnutých do jediné postavy! Přitom ani na vteřinu nepřekročil velice křehkou čáru mezi konverzačkou a brutální komedií. Drobnými gesty, pohledy, intonací, přivádí diváky k smíchu, který nebere konce. Umí si je získat tak, že se na každé jeho slovo, výstup, těší. Navíc, sejde-li se v dialogu se Zuzanou Slavíkovou, je to tandem na všechny divadelní ceny!

Kateřina Urbanová, jako jeho mladičká manželka, toužící se stát mužem, je perfektní skorokluk, aniž by překročila únosnou mez a svého „chlapa“ jen předstírala. Krásně se to v ní všechno mele a je V. Benešovi herecky rovnocennou partnerkou. V operách se takové figuře říká - kalhotková, tady je jasné, že se ty kalhoty definitivně rozhodla nosit. Svými dialogy se všemi postavami hry posouvá její děj k neuvěřitelnému konci.

Matěj Merunka je něco mezi maminčiným mazánkem, mamánkem, rádoby samostatným klukem, ale viditelně chlapem, který potřebuje nad sebou tvrdou ruku. Dali byste mu korunu, jak je milý, popostrčili ho tím správným směrem, jenže až do konce netušíte, co vlastně opravdu chce, co udělá, kdo nad ním zvítězí. Dialogy, které vede s mámou, nemají cenu, protože jsou víc jejím hlasitým monologem, opět vystavěným do gradujících nesmyslů a konstatování.

Jsme rádi, že právě naše čtenářky soutěžily o vstupenky na tak skvělé představení a pokusíme se s divadlem domluvit zopakování.

Miroslava Besserová

Foto: divadlo METRO