Slovo je podaná ruka 2.

…myslíš, že se pletu? Zněla otázka, kterou jsem položila některým známým osobnostem, svým přátelům, na kterou mi svého času odpověděli i bardi českého slovenského divadla.

ALEŠ CIBULKA 

Aleše určitě nemusím nikomu představovat. Vystudovaný herec, spisovatel, skvělý moderátor, chytrý chlap, věčně dobře naladěný, má i jednu dnes – u jeho generace obdivuhodnou vlastnost. Nepodceňuje starší kolegy, dokáže se s nimi vkusně i vtipně bavit.

Když si do některého svého televizního, či rozhlasového pořadu takového hosta pozve, překvapuje nejen diváky, ale i jeho samotného vědomostmi, které si dokázal nastudovat. Originálními informacemi, se kterými umí pracovat. Krásně mluví, je mu rozumět každé slovo, nevypadávají z něj hlouposti.

Možná nevíte, že byl nejen moderátorským, ale i hereckým partnerem, jinak roky mladým kamarádem, Jiřiny Jiráskové. Společně s Danou Syslovou si ho obsadila Kateřina Ivak, česko-australská divadelní a televizní režisérka, do komedie Sonáta pro lžíci Johna Mista. Parádní představení!

Když jsem mu položila svou otázku, reagoval velice stručně:

Slovo jako podaná ruka? Stoprocentně! A mám vyzkoušené, že mnohdy pomůže víc, než ruka skutečná. Když s ním umíš ještě ke všemu i zacházet, správně klást jedno slovo vedle druhého, srozumitelně ho vyslovovat…!

Stejně ovšem platí, že to správné slovo musí přijít ve správnou chvíli – a od správného člověka.

Bohužel si ovšem musíme přitom uvědomit, že dnes často platí i jiná varianta: Jak dokáže pomoci, tak dokáže ublížit.

 Bss

Foto: archiv