Slovo je podaná ruka

… myslíš, že se pletu? Zněla otázka, kterou jsem položila zajímavým osobnostem, svým přátelům, na kterou mi svého času odpověděli i bardi českého a slovenského divadla.

JANA JANĚKOVÁ 

Při vyslovení jejího jména okamžitě většina televizních diváků dodá: Cesty domů. Starší generace si Janu pamatuje z často v televizi reprízovaného filmu Smrt stopařek, kde jsem ji poznala při postsynchronech i já.

Po absolutoriu pražské Konzervatoře prošla několika divadly, kde si zahrála většinou krásné role, aby nakonec zakotvila v Brně, stala se docentkou na JAMU, vyučující techniku jevištní mluvy a nejen mezi studenty se stala oblíbenou pedagožkou v oboru muzikálového herectví. Je dobrá, takže sbírala ceny a ocenění později jako režisérka. Uteklo hodně vody, od doby, kdy hrála ve Velikonoční dovolené, TV seriálech My všichni školou povinní, Velké sedlo, Detektiv Martin Tomsa, Nováci, Četnické humoresky, dokonce i Letiště, či Světla pasáže mají letopočet 19… Je dobře, že si Janu režisér Jiří Adamec vybral jako poslední partnerku Aloise Švehlíka do seriálu Cesty domů, protože, když se na place sejdou herci, hned všechno vypadá jak má, divák se na ně těší.

Nejstarší dcera Jana potvrdila pravidlo, že geny pracují a je po rodičích (táta Petr Svojtka) také herečka, partnerka kolegy Igora Chmely. Další dvě dcery se věnují umění.

Je slovo podaná ruka?

"Na takovou otázku se nedá zcela jednoznačně odpovědět. To je na dlouhou diskuzi u láhve červeného vína. A ani potom nevíme, kam se člověk dobere. No, ale zase vzhledem k filozofii, že je nutno klást otázky a odpovědi nejsou tak podstatné a hlavně nepřicházejí jenom tak, fakt nevím.

Slovo má obrovskou moc. Může zabít, může být a často je i podanou rukou. V tom smyslu, že pokud člověk dostane tu správnou informaci, která ho navede na cestu k sebepoznání a podobným zábavným aktivitám na této planetě, pak může být onou podanou rukou.

Ale není ruka jako ruka! Moc dobře víme, co všechno jejím podáním na sebe můžeme prozradit. Slovo může být zavádějící, v žádném jazyce nedokáže vyjádřit podstatu, obsah, emoci, či informaci. I proto tak často dochází k nedorozumění mezi lidmi, slýcháme: „Ty nevíš, co tím chci říci!“

Já sama jsem se v tom našem bláznivém hereckém oboru odkláněla od slov k psychofyzickému impulzu a řeči těla. Obyčejně řečeno: promluv, až dostaneš impulz zevnitř. Až potom dochází k pravdě, přirozenosti, slovo rezonuje s obsahem sdělení. Ale na tohle téma by se dala napsat kniha…"

Bss

Foto: i.prima.cz