Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Impozantní veleopové nás bezesporu mají čím fascinovat. Chovatelské úspěchy ZOO Praha neméně, vždyť gorily v přírodě jsou stále vzácnější a zachovat je pro příští generace, které snad najdou způsob, jak obhájit v přírodě místa pro (nejen) tato zvířata, je nesporně záslužné. Nic by se ale nemělo přehánět.
V pražské ZOO se 22. prosince narodil gorilí chlapeček. Když si prohlédnete jeho fotografie, vyvolají ve vás určitě nával citů. Podobnost s dětskými novorozenci je fascinující. Také péče čtyřnásobné matky Kijivu, ale i mohutného tatínka Richarda, „tetiček“ a staršího bratra – zkrátka celé gorilí rodiny, by s trochou nadsázky mohla mnoha lidským rodinám posloužit jako vzor pro soudržnost, vzájemné vypomáhání, projevy lásky.
Pokud si ovšem v některých článcích čtu, že narození gorilího samečka v období Vánoc je přímo symbolické, zůstává mi trochu rozum stát. To svět opravdu tolik čeká na jediného spasitele, že se po něm poohlížíme i mezi gorilami?
Upozorňuji, že jsem sice křtěná, necítím se však katoličkou. Pokud tedy někdo používá vánoční příměr pro gorilí mládě, neuráží to mé city, ale rozum. To opravdu nedokážeme my lidé hledat spasení v prosté rodinné a přátelské sounáležitosti, vzájemné pomoci a hlavně – každý sám v sobě? Možná tedy pomalu ale jistě spějeme k Planetě opic.
gk
ZOO Praha
Zpět 0 příspěvků