Ten, který mluví krásnou češtinou

Norbert Lichý hraje ponejvíce negativní postavy, většině diváků je ale sympatický. Je rodilý Ostravák a divadlo má v genech po tátovi. Roky hraje v divadle Petra Bezruče, kde získal v roce 2009 prestižní divadelní Cenu Thálie.

Herci mohou celý život být jedničkou na jevišti, ale známými se stanou většinou až díky televizní obrazovce. Jaké máte pořadí důležitosti vy? Divadlo, film, televize, dabing, rozhlas? 

Myslím, že by vám většina herců řekla: „Divadlo je grunt", nebo chcete-li, základní profesní jistota, hygiena, radost. Divadlo je divadlo. Herectví je jiné v dabingu, v rozhlase či v televizi. Každý ten obor má něco. A každý z nás asi dělá nejradši to, kde se cítí pevně v kramflecích, jak se říká. Jsou i kolegové, pro které není divadlo to nejdůležitější. Herci na oblasti, což jsem třeba já, se často pro samotnou délku televizních projektů nedostanou k velké televizní roli. Hrají každý večer doma v divadle, takže co s tím?

Myslím, že televize tak přichází o mnoho talentů, zvláště těch mladých. I proto, zcela pochopitelně, hodně lidí hned po škole zůstává v Praze, aby o nic nepřišli.  Přitom „přijdou“ právě o to divadlo a na jejich práci je to někdy poznat. Takže paradoxně vzniká absurdní situace, že ti dobří nemají tolik možností, neboť!...  

Nevím proč, ale já bych vás obsadila, na rozdíl, od toho, co vidím v televizi, do  klasiky. Do moudrého textu se Shawovskou dávkou ironie a humoru, do Shakespeara. Pletu se v odhadu typu rolí, která by vás mohly zajímat jako herce?

Nepletete. Televize a film vás vždycky nějak "oškatulkuje" a trvá léta, než nějaký odvážný režisér zkusí jinou polohu. V divadle je to mnohem pestrobarevnější. A ještě jednu vlastnost to jeviště má. Pozná se tam, jestli něco umíte, nebo ne. Alespoň zatím....

Dívám se občas na televizní Přístav a vadí mi, že vaše role nemá větší prostor. Je totiž vždycky znát, když je před kamerou herec, který krom profese ctí i jazyk, mluví krásnou češtinou, třebaže „civilní“. Která z televizních rolí, podle vás, vám dala velký prostor a měla i příběh?

Zatím ještě na takovou čekám, i když jistou malou změnu přece jen zaznamenávám... myslím, že to někam spěje. Zvláště u seriálu Já,Mattoni jsem měl pocit, že jsem chvíli ze zaběhnutého klišé venku, díky za to. 

Nedokážu odhadnout vaše koníčky, jak a čím relaxujete…?

Hudbou, svou kapelou, spánkem, dobrým filmem, dobrou knihou, dobrými přáteli, chalupou,  rodinnou pohodou, těžko říct... někde v neexistující hemisféře stejně zase myslím na divadlo.... ach jo....

Nenapadlo vás mít své představení jednoho herce?

Nejsem ten typ. Potřebuju kolem sebe kolegy, a pak: divák si třeba přečte program a zjistí, že už na scénu nikdo nepříjde třeba to nějak zachránit, oživit... Jinak je to moc a moc těžké, a vlastně obdivuju někoho, kdo se toho nebojí. V Audienci jsme alespoň dva. To už je mnohem, mnohem pozitivnější!!! Jako cesta, jak se nebát někoho lepšího ideální platformička. Malou chvíli jsem uvažoval o textu Kontrabas, ale mě baví divadlo s ostatními podobně postiženými. Vést dialog, nechat se inspirovat, hrát si.

 Držíme palce, ať se daří všechno, nač sáhnete!

 Miroslava Besserová

Foto: archiv