Vonné muškáty našich babiček

Blíží se čas osazování truhlíků, květináčů, strých kbelíků, korýtek, soudků - zkrátka všeho, co může ozdobit zahrádku, okno, terasu, balkon. Vypravili jsme se za Jakubem Krulichem, zahradníkem, který má rád a pěstuje pro sebe i pro nás "babičkovské" balkonovky - třeba muškáty s nádherně vonícími listy.

Každoročně se objevují nové odrůdy muškátů i petúnií se záplavou květů různých barev i velikostí, vzpřímených i převislých. Někdo si zkouší předpěstovat muškáty doma, ale pokud nemáte alespoň malý skleníček s osvětlením, velkých úspěchů asi nedosáhnete. „Pelargónie jsou původem africké rostliny, ke zdárnému růstu potřebují v raném stadiu vývoje nejen teplo, ale také mnoho hodin denního světla. To u nás zajistíte jen velmi obtížně. Bez něj vyženou do výšky slabé rostlinky, ze kterých ty krásné košaté muškáty v květnu na balkoně nejspíš mít nebudete,“ radí Jakub Krulich. Teď je ovšem už pomalu čas nakupování vzrostlých sazenic. „Já mám rád takové ty „retro“ květiny našich babiček,“ říká zahradník. „Z muškátů jsou to třeba ty s vonnými listy, pak jsou krásné balzamíny, ať už zvolíte netýkavku balzamínu (Impatiens walleriana) s květy mnoha různých barev nebo velmi oblíbeného „papouška“ – netýkavku konžskou (Impatiens niamniamensis) s dvoubarevnými květy připomínajícími pestrého opeřence. Zajímavou rostlinou, která ozdobí brzy na jaře pokoj bílými květy a přes léto balkon nebo zahradu velkými zubatými na dotek sametovými listy se stříbřitými chloupky, je také africká lipka (Sparmannia africana). Trvalky můžete po mrazech vyletnit na balkoně nebo na zahradě a přes zimu umístit v chladnější místnosti, kde si odpočinou při nepatrné zálivce. Není třeba každoročně pořizovat nové, stačí rostliny zmladit řezem a vydrží vám několik let.“

Voňavé muškáty

Vonné muškáty patří vlastně do bylinkové zahrádky, protože jsou vhodné také k ochucení a ozdobě pokrmů, které silice muškátů krásně provoní. Jako léčivka čistí cévy od sklerotických usazenin, podporuje srdce, je antitidepresivní a podporuje hluboký spánek. Chrání sliznice, používá se při vředech, inhalace léčí průdušky, tlumí kašel a má protizánětlivé účinky. Dává se jako obklad na revma, na kožní záněty a opary. Léčí začínající ušní záněty. Připravuje se nálev z listů.

Především se ale na oknech a v zahradách pěstují tyto muškáty pro vůni, která se šíří z listů, obsahujících geraniovou silici. Některé voní po citronech, jiné po pomerančích, další pak mají mátovou, jablečnou, růžovou, eukalyptovou nebo sladce kořeněnou vůni. Silné aroma odpuzuje hmyz, takže rostliny působí na oknech a v místnostech jako přírodní repelent.

Původních pelargonií je asi dvě stě druhů, z nich se pro vonné listy pěstují zejména ve Francii například Pelargonium graveolens a Pelargonium odoratissimum dokonce na plantážích, protože geraniový olej je hojně využívaný v kosmetickém průmyslu pro parfémování mýdel, krémů i voňavek. Oba druhy můžeme pěstovat i u nás jako balkonovky nebo pokojové rostliny, první druh je větší, vytvoří až metrový keřík s velkými vykrajovanými jakoby „obšitými“ listy, druhý má vzrůst menší a listy s jemným krajkovým vykrajováním. Druh Pelargonium graveolens posloužil k vypěstování odrůd s nádhernými dekorativními listy panašovanými, často i tříbarevnými i různě stočenými třeba do podoby mušle. Až neuvěřitelně dělené a vykrajované dekorativní listy, mnohdy působící dojmem dokonalé krajky mají také druhy P. denticulatum, P. filicifolium, P. scabrum, P. radens, P. abrotanifolium, P. fruticosum, P. pseudoglutinosum.

Většina původních druhů má jen drobné nenápadné růžové květy, které nemohou konkurovat velkokvětým muškátům. Šlechtitelé se ale zaměřili i na kvetoucí půvab vonných pelargónií a dnes je v nabídce zahradnictví několik desítek odrůd, které mají květy nejrůznějších barev od bílé přes růžovou až po červenou a fialovou. Najdeme i květy s proužky temnějšího odstínu nebo dokonce dvoubarevné.