Umíme si vychutnat všechny radosti, chceme žít naplno a nic nového nám není cizí. Jsme zvědavé, a tak rády hledáme, zkoušíme a vyměňujeme si svoje zážitky, abychom se vzájemně inspirovaly.
Reportáže, rozhovory a názorové blogy nejen o životním stylu
Letos jsem se zařekla, že už se dívat nebudu. Je to pořád stejné, stejní moderátoři, stejná porota, stejné komentáře. Ale pak jsem si stejně první díl pustila…. a už v tom jedu. Prostě ta noblesa, elegance a obdivuhodné výkony soutěžících mě zase dostaly. A komu fandím?
Mám hodně kamarádek mezi mnohem mladšími ženami. Jedna z nich momentálně žije na jihu Francie, doma je v Paříži, třebaže se narodila v USA. Je psavec, uvažující nad různými momenty života, má často originální a zajímavé názory na stavy těla a mysli. Co říkáte na úvahu Angelíny o elixíru mládí?
Řídím se radami, které někdo napsal, přesto si říkám, že všechno se odehrává hlavně v naší hlavě, a v srdci. Hledání věčné mladosti se s přibývajícími léty přehoupne do stáří a člověk – hlavně žena! - s údivem sleduje první šediny, ptá se sama sebe, kde udělala chybu.
No přece v hledání! Hledali jste něco, co je ve vás a vašem životě, nějak jste si nevšimli, že se neměníte jenom vy, ale i vaši blízcí? Myslím, že by měl mít elixír mládí složku, která kromě zachování bystré mysli a fyzické kondičky přenese do stáří i krásu z mládí.
Bohužel něco takového zatím není. A pokud na kontě nemáte přebytečné statisíce na dobrého plastického chirurga, či se bojíte skalpelu, musíte se o sebe o to pečlivěji starat. Stáří sice neobelstíte, ale rozhodně můžete snížit jeho dopad. Pleti škodí přespříliš slunce, dlouhodobé kouření i dehydratace, naopak prospívá třeba vhodné čištění a udržování. Pokud máte dojem, že v osmdesáti letech budete vypadat stejně dobře, jako dámy, které tráví každý pátek v kosmetickém salonu a používají to nejlepší, co existuje, jste na omylu. Budete mnohem hezčí, pokud uvěříte přírodě, dokonce budete vypadat rozhodně líp, než „pomazané“, nebo namazané dámy.
Příroda je lék i na mládí. Pokud si udržíte kondici těla i ducha, pak čas kolem vás jen běží a vám všichni říkají, jak jste mladá. Samozřejmě, může se po ránu při pohledu do zrcadla i vám, stejně jako mně stát, že se té paní tam maličko leknu a málem se jí zeptám, co po mně žádá, ale maličko nalíčit, a je to.
Nehledám elixír, protože jsem jinak v kondici, v hlavě to mám srovnané a tomu, kdo mne má rád, nezáleží na šedinách. Mnohem horší je krása na povrchu a dál nic. Znám velice půvabné dámy, ale když promluví, jako by – s prominutím – někdo otevřel stoku. Vždycky mne takový moment zaskočí a nevím, jestli se mám jejich blbosti chechtat, nebo nad ní zaplakat, litovat je. Proto jsem, jaká jsem a hlídám si mladost v myšlení, nebo je to blbost?...
AW, Bss
Zpět 0 příspěvků