Vždyť víš, že nesnáším chrupavky!

I taková maličkost, jako je maso v polévce, se může stát zdrojem manželské hádky. Nezoufalka Olga však situaci hrozící výbuchem vzala pevně do své režie a manželovi elegantně vytřela zrak.

Předesílám, že ačkoli velmi dobře vím, jak je nezdravé vyrábět z uzeného masa vývar, který lze dodáním krup, případně jiné zavářky a masa, přetvořit v úžasnou uzenou polévku, rozhodla jsem se manželovi onu pochoutku připravit, neboť ho samozřejmě podobnou nezdravou stravou sice nepřecpávám, ale občas mu ji z lásky zkrátka dopřát musím…

 Koláč mastnoty pryč

Vařila jsem nedávno uzená žebírka, která jsme si jeden den dali pěkně s hořčicí a křenem a čerstvým selským chlebem. Na druhý den jsem slíbila polévku. Poté, co vývar přes noc vychladl, jsem totiž mohla v klidu a v naprostém utajení druhý den sebrat z hladiny tu centimetrovou vrstvu tuku, která se skoro nedala zlomit. Tuto konspirační akci provádím vždy, abych manželovi udělala radost – můj muž to pak s obrovským vnitřním uspokojením při konzumaci polévky komentuje slovy: „Vidíš, já nevím, co všichni mají s tím, že je to uzený tučný! Ta polívka je přece mastná úplně minimálně!“

 Chrupavky prostě k masu patří…

Protože (zcela výjimečně!) asi dva kousky žebírek s masem zbyly, oznámila jsem radostně manželovi, že do polévky nakrájím i masíčko! Zcela oprávněně jsem doufala, že můj muž náležitě ocení, že uprostřed týdne hodlám vyvařovat kromě večeře ještě polévku, ačkoli se přiřítím z práce stejně pozdě jako on a na rozdíl od něj ještě musím napsat s dítětem úkoly, zkontrolovat žákovskou, vynést odpadky, které stojí připravené k odnesení v chodbě už druhý den, a pravděpodobně taky vyluxovat. Místo očekávané pochvaly jsem uslyšela: „No, dobrý, ale hlavně, aby tam nebyly chrupavky, víš, že je nemám rád!“

Opáčila jsem, že se samozřejmě budu snažit, aby tam chrupavky nebyly, ale že každý průměrně vzdělaný středoškolák ví, že maso se k žebrům upevňuje právě chrupavkami, takže se jich na této části vepře vyskytuje poměrně velké množství. Tvářil se, že to pochopil a odpověděl, že to samozřejmě ví. Oddechla jsem si, už s ohledem na to, že nejsem praktický chirurg ani patolog, a proto nehodlám strávit čtvrteční večer preparací chrupavky z masa. S uspokojením jsem odcházela připravit polévku, když tu se za mnou ozvalo: „ Jo – a prosím tě - hlavně, ať tam není to maso s chrupavkama!!!“

 Já s masem, ty bez…a je to

Zatmělo se mi před očima. Nehnula jsem ovšem ani brvou a došla v klidu do kuchyně. Tam jsem se zahleděla na hromádku žebírek s chrupavkou a náhle se mi rozsvítilo. S písní na rtech jsem přidala do vařící polévky uvařené kroupy, nasekaný libeček a pažitku, aby měla vůni a chuť - a nalila ji do dvou hrnců. Pak jsem obrala masíčko z žebírek, nakrájela na kousky a všechno vložila do jednoho z hrnců.

Pak jsem manželovi a sobě naservírovala plný talíř kouřící, voňavé uzené polívčičky (dcera „uzenou“ zatím nerada) a s úsměvem mužíčkovi popřála dobrou chuť. Vzal lžíci, podíval se do svého talíře, potom do mého a udiveně se zeptal: „Proč nemám v polívce taky maso???“ Nabrala jsem plnou lžíci polévky s masem, vložila labužnicky do úst, požvýkala, s chutí polkla a odpověděla jsem mu: „Žádný bez chrupavky tam, miláčku, nebylo!“

 Olga Vránková

Foto SXC.hu