Zastavte mě někdo!

Jedna belgická řidička prý jela autem kamsi nedaleko za Brusel, zapnula si navigaci a skončila za dva dny po 1400 km v Záhřebu. Prostě jela, dokud jí svůdný hlas z navigace nepřestal říkat: po 200 metrech zahněte do leva. Vtip nebo zpráva o všeobecném šílenství?

Dnes u oběda mi otec vyprávěl, jak vyjel výtahem o patro výš a dobýval se do dveří souseda nad ním. Teprve když pán otevřel, zjistil táta, že chyba není ve špatném klíči. Moc jsme se nasmáli, to se přece stává… Pak jsem šla odmetat závěje z auta a po půl hodině dřiny jsem zjistila, že jsem dokonale opucovala krásně modrou škodovku, stejnou, jako máme my. To se přece stává (doufám, že majitel vozu mi aspoň bude vděčný). Ne, to vážně nejsou vtipy, to jsou příhody všedního dne.

Padá sníh, lehce přimrzá, měli bychom si zalézt do tepla domova, vzít si tlustý román nebo si pustit pěkný romantický film a jako sysel nebo medvěd si dopřát hromadu zimního odpočinku. Bohužel, jaksi se to málokomu daří. Zmítáni touhou ušetřit vpadáme do obchodů se „zaručenými slevami“, podupáváme zimou na zastávkách v prodloužených intervalech městské hromadné dopravy, víc než si kterýkoliv z kandidátů zaslouží prožíváme nervák u volebního odpoledne prezidentských voleb, necháváme si naložit další kupu novoročních úkolů od zaměstnavatele, protože se bojíme o práci, v zoufalé snaze udržet domácnost čisťounkou a vonící denně čerstvou večeří (protože když to stihla maminka, tak to přece musím stihnout i já) se oháníme hadrem po dětech a do polévky sypeme místo soli cukr.

Večer padneme do postele, tiše si opakující mantru – proboha, zastavte mě někdo, já už nemůžu, a ještě k tomu dělám jednu blbost za druhou. Omyl, milé dámy. Nikdo vás nezastaví, naopak, každý vás s radostí požádá o nějakou další službu či službičku, vždyť vy jste tak skvělá, že to určitě taky zvládnete!

Sakra, a co když ne, popadne vás čas od času vztek, který s chutí vykřičíte na první – zpravidla zcela nevinnou – oběť vašeho okamžiku totálního vyčerpání a pocitu zmaru. No jasně, že ne! Ani pivovarský kůň neutáhne dva povozy najednou. Takže dost, dejte si pauzu, odmítněte, co se odmítnout dá (a věřte, že mnoho věcí skutečně počká nebo je zvládne někdo jiný). Jinak skočíte po dvou dnech jízdy v Záhřebu…